Extrakce spolknutých cizích těles u dospělých lidí není i na malém pracovišti okresní nemocnice zase tak vzácná situace, zvláště máte-li v blízkém okolí velkou psychiarickou léčebnu a věznici. Dospělí spolknou cizí těleso obvykle ze tří důvodů – omyl, psychiatrická diagnóza a záměrné účelové jednání u člověka bez jasné psychiatrické diagnózy. Jedné vězenkyně jsem se zeptal, proč takovou blbost udělala (myslím, že šlo tehdy o kus žiletky). Odvětila, že kdybych zažil tu nudu, tak bych se nedivil. Může být. Odstranění cizího tělesa z horní části trávicí trubice skutečně pacientovi (a zdravotníkům a vězeňské stráži) zažene nudné chvíle, pacientovi zachrání zdraví a navíc může výrazně usnadnit život sloužícímu chirurgovi. Některé z vyjmutých předmětů jsem si vyfotil, i když zdaleka, zdaleka ne všechny. Pojďme se na ně podívat.
Ulámané a zpřehýbané kousky žaluzií. Musí se to dost blbě jíst, tahat to jde poměrně dobře, i když konce jsou někdy trochu ostřejší.
Klíč se nacházel v žaludku mladého pacienta s psychiatrickou diagnózou. Jak kontrastní předmět je výborně viditelný na rentgenu. Bohužel se ukázalo, že v době první gastroskopie je pacient najedený a v žaludku naplněném potravou nešlo klíč nalézt. Klíčem k řešení této situace, abych tak řekl, bylo nechat pacienta několik hodin lačnit, což je nicméně spojené s rizikem, že klíč projde do střev. A skutečně to bylo jen tak tak. Žaludek byl na druhý pokus sice již prázdný, ale klíč v něm nebyl, nalezen byl až pod žaludkem ve vzdálenější části dvanáctníku a jen s obtížemi se ho podařilo zachytit do kličky a vytáhnout k velké radosti nás všech.
Větší množství pastelek. Tentokrát jsem kromě výsledného přehledu udělal i několik fotek zevnitř žaludku. Tahat pastelky není až tak těžké, bohužel jejich počet zákrok značně protáhl...
Další pastelky, ale o několik let později. Bohužel se ukázalo, že v žaludku pacientky je větší množství potravy, takže se podařilo vytahat jich jen část. Zbytek pastelek musel počkat na další den.
Hlavice holítka. To se odstraňuje docela dobře.
Čepele nožů. Tahání nožů už je vyšší dívčí. Zkoušel jsem - někdy to vyšlo, někdy bohužel ne. V tomto případě bych se ale chlubil cizím peřím. Když jsem toto v žaludku spatřil, vyměkl jsem a slušně odmítl extrahovat. Nože museli na sále vytáhnout chirurgové a my jim u toho jenom svítili. U pacientky po mnoha předcházejících operačních zákrocích a rozsáhlých srůstech bylo totiž obtížné proniknout do žaludku a svítící endoskopický přístroj zavedený do žaludku usnadňoval operatérům orientaci v nepřehledném terénu. Zákrok byl úspěšný, čepele byly z těla vyjmuty.
Kusy brýlí. Naštěstí nemají moc ostré okraje.
Ulomená rukojeť od lžíce. Problém je délka a jeden ostrý konec. Pokud se však takové těleso podaří chytnout do kličky na druhém (tj. neostrém) konci, je slušná šance na jeho vytažení. Ideální je v tomto případě asistence druhého lékaře, který předmět zachytí kleštěmi ve chvíli, kdy je již z horní části jícnu vtahován do hltanu. Jinak je riziko, že se v tomto místě předmět „šprajcne“ a všichni budou nešťastní.
Dvě AA baterie. Tady máme kompletní příběh v chronologickém pořadí - pohled na rentgen, baterie v žaludku zachycená kličkou a obě vytažené baterie. Nešlo o jedinou extrakci baterií u této pacientky, ale v tomto případě na nás byla hodná. Při jiné příležitosti se jí podařilo jeden konec baterií rozdrtit (asi nohou od židle?) a tak byl nepravidelný a ostrý. Proč nám to trochu neztížit, že?
Kus plastu. Tenhle předmět vypadá poměrně nevinně, ale šlo o velice obtížnou extrakci. V tomto případě nešlo o úmysl, pacient měl oběd v plastové krabičce, která spadla, plast se rozlomil a pacient přehlédl, že jeden z úlomků zapadl do jídla. Něčeho divného si pacient povšiml až ve chvíli, kdy úlomek vězel v horním jícnu a následně musel být extrahován ze žaludku, kam se zapíchl. Bylo to moje první tahání plastového úlomku a povšiml jsem si několika nepříjemných skutečností. Úlomek je ostrý a rád se zaboří nebo řízne do sliznice. Při vytahování kleštěmi se kvůli tomu zarazí v místě přechodu žaludku do jícnu, kleště ho neudrží a spadne zpět do žaludku. Na druhou stranu je úlomek relativně ohebný a při pokusu o zachycení kličkou se při jejím zatažení ohne a z kličky vypadne. A za třetí, pokud takový úlomek přilne ke stěně žaludku, stává se téměř neviditelným. Zákrok trval desítky minut, bylo použito několik nástrojů, ale nakonec to dobře dopadlo. Kličkou se mi ho nakonec podařilo pevně zachytit a opatrně vytáhnout jícnem ven. Radost byla veliká, zejména u pacienta.
S posledním případem souvisí i take-home message. S některými psychiatrickými diagnózami toho moc nesvedeme, s účelovým jednáním už vůbec ne. Můžeme si však dávat pozor na to, co jíme a jak to jíme. Nehltejte, potravu důkladně kousejte a žvýkejte, na jídlo se soustřeďte. Za prvé se lépe tráví a za druhé včas poznáte, že je v něm něco, co tam nepatří.
