Polymyozitida je jednou z autoimunitních nemocí a postihuje zejména svaly. Vyskytuje se častěji u žen. Název nemoci by se dal přeložit jako „zánět svalů“ (poly – mnoho, myos – sval, -itida – zánět).
Příčiny: Příčiny vzniku nemoci nejsou známé. V organizmu nemocného člověka se začnou vytvářet protilátky zaměřené proti jeho vlastním tkáním, tzv. autoprotilátky. Ty jsou v tomto případě zaměřené proti svalům a způsobí v nich chronický zánět. Je nutné vědět, že asi u pětiny dospělých lidí souvisí výskyt polymyozitidy se zhoubným nádorem (v takovém případě jde o paraneoplastický příznak).
Projevy: Základním projevem polymyozitidy je svalová bolest, svalová slabost a únava. Při záchvatu choroby může nemocnému dělat potíže i chůze (pocit těžkých nohou), či zvednutí horních končetin nad hlavu. Postižení svalů trávicí trubice může vést k poruchám polykání. Při déletrvající chorobě může dojít k úbytku svalové hmoty a k vazivovatění plic, což je spojeno s pocitem zhoršující se dušnosti. U těžce probíhajícího zánětu může dojít až k rozpadu svalových vláken, což odborně označujeme jako rabdomyolýzu.
Vyskytují-li se u nemoci i kožní příznaky, hovoříme o dermatomyozitidě. Na kloubech prstů ruky se objevují rudé skvrny a kůže na rukách se stává tlustější a drsnější. Ruce budí dojem, jako kdyby nemocný tvrdě manuálně pracoval (tzv. „ruce mechanika“).
Diagnostika: Kromě typických projevů v krvi nalezneme zvýšení koncentrace svalových enzymů, jako je např. kreatinkináza (CK). Kreatinkináza se vyskytuje ve svalových buňkách a uvolňuje se do krve při jejich poškozování. Poruchy svalových funkcí zjistíme pomocí EMG. Poměrně spolehlivou známkou choroby je sérologický průkaz některých autoprotilátek v krvi (zejména některé antinukleární protilátky). Tato vyšetření jsou nicméně dražší a dělají se jen při důvodném podezření na polymyozitidu. Invazivnějším, ale ještě spolehlivějším vyšetřením je biopsie svalu, kdy se některý ze svalů nabodne jehlou a získá se vzorek na histologii. Histologické vyšetření prokáže ve vzorku chronické zánětlivé změny.
Léčba: Nemoc má tendenci probíhat záchvatovitě – má stádia zhoršování a stádia klidu. Ve stádiích průběhu nemoci se doporučuje klid a odpočinek bez namáhání svalů. Naopak v obdobích klidu je vhodná rehabilitace. Z léků se užívají různé léky tlumící imunitu (imunosupresiva), zejména kortikoidy.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://rarediseases.info.nih.gov
