Dilatační kardiomyopatie (DKMP) patří do skupiny kardiomyopatií, což jsou onemocnění srdečního svalu. Řadu věcí o dilatační kardiomyopatii stále nevíme, její léčba je velmi obtížná a její komplikace mohou být smrtelné.
Příčiny: Nemoc se často objevuje u mladých lidí v produktivním věku, častěji u mužů. Za velmi častou příčinu se považuje alkoholizmus, kdy se projeví neblahý efekt této sloučeniny na srdce. Ne všichni pacienti s dilatační kardiomyopatií by však měli dostat nálepku alkoholiků. Nemoc vzniká i po napadení srdce některými viry (virové myokarditidy) a v rámci některých dalších infekčních onemocnění (např. Chagasova choroba).
Projevy: Napadená srdeční tkáň ztrácí při dilatační kardiomyopatii schopnost se správně stahovat. Srdeční sval se začne rozšiřovat a zvětšuje se. Důsledkem toho je ztráta funkce srdce jako pumpy a to vede k srdečnímu selhávání se všemi jeho projevy – dušnost až plicní edém, otoky dolních končetin apod. (viz příslušný článek o srdečním selhání). Nepříjemnou komplikací jsou nejrůznější poruchy rytmu, které mohou v narušené srdeční svalovině vznikat. Některé z nich, jako například fibrilace síní, jsou relativně neškodné, jiné mohou být smrtelně nebezpečné (komorové tachykardie s rizikem přechodu ve smrtící fibrilaci komor). Z toho důvodu musíme dilatační kardiomyopatii chápat jako jednu z možných příčin náhlé srdeční smrti.
Diagnostika: Zjistíme-li srdeční selhávání u mladého člověka, měli bychom mít možnost dilatační kardiomyopatie na paměti. EKG může ukázat poruchy vedení vzruchu srdečním svalem. Velmi důležitou dostupnou vyšetřovací metodou je ECHO srdce, které zjistí rozšíření srdečních oddílů a snížení pumpovací schopnosti srdce. Po zaléčení pak tohoto pacienta obvykle odešleme na koronarografii, která nám určí stav srdečních tepen. Zúžení těchto tepen by totiž mohlo mít podobné důsledky. Jsou-li srdeční tepny zcela v pořádku, podezření na dilatační kardiomyopatii roste. Součástí vyšetření může být i biopsie srdečního svalu. Toto vyšetření spočívá v nabodnutí srdečního svalu jehlou, získání vzorku tkáně a jeho vyšetření po mikroskopem. V případě myokarditid můžeme ve vzorku nalézt zánětlivé změny. Součástí vyšetřování je pochopitelně i dotaz na pití alkoholu.
Prevence: Možnosti prevence jsou velmi omezené. Vhodné je nepít alkohol pravidelně a přes míru, ostatní faktory vzniku nemoci neovlivníme.
Léčba: Nemoc jako taková se léčit nedá. Řešíme zejména projevy nemoci, tj. léčíme srdeční selhávání. V léčbě využíváme diuretik (odvodnění pacienta), ACE-Inhibitorů (ochrana srdečního svalu) a léků ze skupiny beta-blokátorů (snížení namáhání srdce, ochrana před poruchami rytmu). V případě, že se u pacienta objeví vážnější poruchy rytmu, lze mu implantovat přístroj známý jako ICD. Jedná se o malou krabičku podobnou kardiostimulátoru, jejíž plný název zní Implantable Cardioverter-Defibrillator. Tento přístroj je v podstatě geniální – snímá srdeční akci nemocného, a objeví-li se u něj život ohrožující porucha rytmu (například fibrilace komor) vyšle elektrický výboj, který v ideálním případě vyresetuje šíření vzruchů v srdci a obnoví normální rytmus. Při vážném postižení srdce zůstává poslední možností jeho transplantace, což je ovšem těžký zákrok zatížený mnoha komplikacemi.
