Delirium by se dalo do češtiny přeložit jako náhlý záchvat zmatenosti. Jedná se bohužel o stav častý, a to zvláště ve zdravotnických zařízeních. Povězme si o něm něco více.
Příčiny: Existuje řada faktorů, které mohou ke vzniku náhlé zmatenosti přispět. Vysoký věk je rizikem sám o sobě. Mozek starých lidí již přeci jen nefunguje ideálně, je hůře prokrven a může se u nich postupně objevovat demence. Z toho důvodu jsou staří lidé k deliriu náchylnější. Dalším rizikovým faktorem je změna prostředí. Starý člověk je zvyklý na svůj byt a cizí prostředí mu nedělá dobře. Svůj vliv má i denní doba. Zmatenost se častěji objevuje v noci. U starého pacienta hospitalizovaného v nemocnici se tyto 3 faktory obvykle spojí a sečtou. Sluneční paprsky pomalu zmizí za obzorem, krajinu pokryje temná klidná noc a přes den hodný starý dědeček (či babička) se změní v řádícího jedince, který vykřikuje nesmysly, bije personál a snaží se utíkat z oddělení.
Mezi další faktory přispívající ke vzniku zmatenosti jsou nejrůznější přidružené choroby a stavy, které napadají mozek, či narušují stabilitu celého organismu. Patří sem například mozkové mrtvice, selhávání jater a ledvin, septické stavy, záněty mozkových blan, epilepsie, a v neposlední řadě dehydratace.
Poměrně typické jsou delirantní stavy u nově abstinujících alkoholiků, což je bohužel opět případ nemocnic. Je-li alkoholik z jakéhokoliv důvodu hospitalizován v nemocnici, tak tam alkohol pochopitelně nedostává a delirium se může objevit. Alkoholické delirium se označuje jako delirium tremens (tremor = třes) a obvykle začíná třesem končetin. Delirium často doprovází i předávkování se řadou jiných návykových látek, jako je kokain, pervitin a mnoho dalších.
Projevy: Delirium se projevuje poruchou orientace místem, časem a osobou (neví kde je, kolikátého je, nepoznává osoby), poruchami paměti, změnami emocí (radost, vztek, agresivita), zvýšenou aktivitou (křik, napadání jiných osob, neúčelné a nesmyslné činnosti, snaha utéci), halucinacemi a poruchami paměti. Po probrání z delirantního stavu si dotyčný většinou nic nepamatuje. U alkoholického deliria je navíc typicky přítomen onen třes.
Komplikace: Pacient v deliriu může provést prakticky cokoliv. Jeden z mých pacientů si v noci vlezl po postel, protože "opravoval auto" a pak se o postel udeřil do hlavy, jiný pacient bezdůvodně fyzicky napadl kolegu na sousední posteli... fantazii se meze nekladou.
Prevence: Prevence není příliš možná. Pacientům, u nichž vznik deliria předpokládáme, lze ovšem podat preventivně nějaké tlumící léky (viz léčba).
Léčba: Zvládnout delirium je důležité, protože snížíme riziko, že pacient sobě nebo někomu jinému ublíží. Význam to má nicméně i vzhledem k personálu. Unavení lékaři a sestry běhající ve službě celou noc kolem zmateného člověka, to není zrovna ideální stav. Z těchto důvodů je nutno delirantního člověka co nejdříve utlumit. Používá se řada tlumících léků, většinou ze skupiny neuroleptik. Samozřejmě je tu riziko, že tlumící efekt bude příliš silný a daný jedinec bude po celý další den prakticky neprobuditelný. Efekt léků je bohužel individuální a nelze jej předem odhadnout. V případě nejvyšší nutnosti je někdy nutné dočasně použít fyzikální prostředky, tj. pacienta připoutat k posteli. Nedaří-li se pomocí léků stav uspokojivě zvládnout, je vhodné pacienta přeložit na psychiatrické oddělení a to za předpokladu, že to jeho celkový zdravotní stav umožňuje.
Máme-li obavy z hrozícího deliria, například u alkoholika, který se začíná s blížícím se večerem třást, je velice vhodné podat příslušné léky preventivně - v takovém případě se často podávají i benzodiazepiny.
