Bulimie je označení pro psychiatrické onemocnění, které je spolu s mentální anorexií a zároveň významnou poruchou příjmu potravy. Výskyt poruchy je asi 10x častější u žen než u mužů.
Příčiny: Předpokládá se, že existují určité genetické a dědičné předpoklady pro rozvoj bulimie. Vzhledem k tomu, že jde zejména o problém dospívajících dívek, se za určitý spouštěcí faktor považují hormonální změny tolik typické pro toto období života. K těmto faktorům přistupují další faktory zevního prostředí jako je chronický stres a socioekonomické vlivy – preference hubených žen v západní společnosti, mediální tlak, diety apod. U nezanedbatelného procenta nemocných s bulimií byly zjištěny různé formy sexuálního zneužívání a násilí.
Projevy: Typickým projevem jsou epizody nárazového přejídání s vysokým příjem energie a živin, které jsou následovány výčitkami svědomí a zvracením, které si postižená žena (eventuálně postižený muž) sama vyvolává. Časté zvracení způsobuje zápach z úst, zánětlivé postižení jícnu kyselým žaludečním obsahem, zvýšenou kazivost zubů a sklony k hypokalémii (nízký draslík v krvi) kvůli ztrátám draslíku v žaludeční šťávě. Časté zvracení zvyšuje riziko Mallory-Weissova syndromu. Pro nemocné je typické výrazné kolísání tělesné váhy.
Diagnostika: Při podezření na příznaky bulimie by postižený jedinec měl být vyšetřen psychiatrem, který následně diagnózu potvrdí, nebo vyvrátí na základě určitých diagnostických kritérií.
Léčba: Základem terapie je psychiatrická léčba, která sestává z psychoterapie a farmakoterapie. Psychoterapie zahrnuje opakovaná sezení s psychiatrem, zjištění případných příčin obtíží, získání náhledu a postupný nácvik správného příjmu potravy. Farmakoterapie znamená podávání léků, efekt prokázaly některé léky ze skupiny antidepresiv. Je ovšem nutno poznamenat, že léčba je dlouhodobá, svízelná a v některých případech nevede k požadovanému zlepšení.
