Klinická topografická anatomie
Aktualizace 2023/2024 od M.S.
Klinická topografická anatomie je specifikum 1. lékařské fakulty, nikde jinde se snad nic takového nevyučuje. Jde o předmět probíhající v prvních 3 týdnech čtvrtého ročníku, celkem jde o 7 pitevních cvičení zakončených popitevním pohovorem.
Pitvy probíhají vždy obden, začínají (ne)povinnou přednáškou – docházka se nevede – a pokračují již povinnou pitevnou, kde se postupně po malých skupinkách, jejichž seznam je vždy s předstihem zveřejněn na stránkách ústavu i fyzicky na nástěnce, obejde 7 stanovišť, na každém je jeden demonstrátor s již vypitvanou oblastí. Na pitevnách obchází asistenti i starší učitelé, vedou si docházku a docela často zkouší (a velmi rádi se ptají hodně dopodrobna).
Zkouška: Existuje zde možnost předtermínu v poslední pitevní cvičení, jinak zkoušky probíhají v pátek posledního týdne pitev. Velmi výrazně doporučuji se ho zúčastnit, už jen z důvodu, že to budete mít z krku – nějaké vyšší nároky se zde určitě nekladou. Samotné požadavky zkoušejících nejsou vůbec tak hrozné, jak by se mohlo zdát. Vlastně jsou velice, velice mírné. Stačí se podívat na průměrný úspěšný termín v Sisu…
Závěr: Celkově shrnuto příliš nechápu význam tohoto předmětu – kdo to potřebuje, stejně to do nástupu do praxe zapomene, a kdo to nepotřebuje, tomu to může být opravdu jedno. Za sedm cvičení se anatomii nenaučíte, a navíc byla velká otrava trávit tam každý druhý den do večera.
Původní text - cca 2010
Klinická anatomie je relativně nový předmět, který je jakýmsi zopakováním a završením anatomie. Předmět je opět zajišťován anatomickým ústavem a je tak trochu (ale zdaleka ne zcela) podobná pitevním cvičením v prvním ročníku, které jste již absolvovali.
Výuka předmětu se koná v anatomickém ústavu a trvá od 14:30 do 18:00. První polovinu vyučovacího času tvoří přednášky, které se konají ve velké přednáškové síni, a druhou polovinu vlastní praktické "pitevní" cvičení pořádané na pitevních sálech. Přednášky sestávají ze dvou částí - v první části probírá anatom danou tematiku, v druhé části již přednáší klinik (obvykle chirurgové). Jedná se podle mého o zajímavou snahu zdůraznit klinický význam anatomie. Pitvy jsou trochu odlišné od prvního ročníku. Těla jsou již vypitvaná a každou výukovou hodinu se na jednom z šesti pitevních stolů probírá určitá anatomická oblast, které byly věnované i přednášky - hlava, krk, hrudník, břicho, pánev a končetiny.
Zkouška: Vlastní ukončení předmětu je dělané formou klasifikovaného zápočtu. Vypadá to prý velmi podobně jako popitevní pohovor, který ukončoval blok pitev v 1. ročníku. Rozdíl je ten, že za splnění dostáváte do indexu klasickou známku a nikoliv pouhý zápočet. Obtížnost (prý) není tak hrozná, zkoušející jsou (prý) poměrně rozumní.
Jeden z kolegů mi napsal, že kvůli stáži v zahraničí dělal zkoušku v náhradním termínu s popitevákem 1. ročníku. Velké ohledy na něj prý ale v tomto termínu nebrali a chovali se k němu jako k prvákovi. Z toho důvodu doporučuje absolvovat stáž i zkoušku v řádném termínu.
Prezence: Prezence se prý dělá pouze na pitevních sálech, přednášky jsou de facto nepovinné.
Verdikt: Tento předmět jsem nezažil, nemohu proto podat jakékoliv subjektivní zhodnocení. Vzhledem k odpolednímu načasování a klasifikovanému zápočtu vám ale zcela jistě zabere cenný čas.
Podobně o předmětu smýšlí i kolega Tom Brožek - být tento předmět v klasické podobě, bylo by to zpestření, jako odpolední povinnost navíc je to nepříjemný problém navíc.
Na závěr rozsáhlejší komentář jedné kolegyně, cituji:
- Můj den vypadal většinou takto: Ráno stáž, odpoledne obden klin. anatomie. Byla jsem z toho tak unavená, že přednášky jsem většinou prospala. Styl výuky a tón hlasu přednášejícího nahrával ve prospěch klidného spánku.
- na pitevně: Těla byla již vypitvaná, ano, tudíž nebylo co dělat, a jelikož na studium potřebuji klid a teplo domova, chodila jsem věčně nepřipravená, neboť na učení anatomie nezbývalo moc času. Raději jsem se věnovala přípravě na klinickou stáž, která tou dobou paralelně probíhala.
- studenti (demonstrátoři), kteří měli na starosti jednotlivá těla, se nelišili od těch, co pomáhají s výukou prvákům. Z pátého dílu topografické anatomie od Grima a tabulkových schémat stažených z internetu se naučili "gró" té své části těla, kterou měli reprezentovat, a to nám potom nad příslušným tělem referovali. Tedy nic nového a už vůbec ne užitečného či zajímavého.
- Po celou dobu trvání předmětu klinické anatomie jsem nenašla motivaci k přípravě na závěrečnou ústní zkoušku. Snad ani ne tři dny před zkoušením jsem vyhledala svá stará schémata z prvního ročníku, která jsem se snažila oskenovat znovu do hlavy, protože od prvního ročníku jsem informace úspěšně vytloukla jinými, aktuálně potřebnými. Nestihla jsem si prostudovat schémata cévního zásobení, nicméně jsem měla štěstí na zkoušejícího, který mi udělil známku 3 i přesto, že viděl, že jsem nehorázně dutá. Své nevzdělanosti jsem si byla vědoma, a tak jsem ještě před zkouškou v Rybě (studentský bar) vypila dva svařáky na kuráž.
- ponaučení z toho pro mě plyne: projít na medicíně některými předměty je skutečně těžké už jen z toho důvodu, že jsou nedomyšlené a nedůsledně provedené...Dále že z anatomie si nepamatuju vážně nic a je třeba ji zdůrazňovat a opakovat často, například jako součást každé stáže vypíchnout tu kterou potřebnou část anatomie, která se výuky týká. Nikoliv jí jednorázově zatěžovat studenty na začátku čtvrtého ročníku, kteří se ještě ani nestihli vzpamatovat z dlouhých letních prázdnin.
