Skip to main content

Uštknutí hadem

Uštknutí hadem bych s dovolením zúžil na uštknutí zmijí obecnou, která je naším jediným volně žijícím jedovatým plazem. Setkání se zmijí v přírodě není nijak vzácné a ke zmijímu uštknutí v letních měsících občas dojde. Může přirozeně dojít i k uštknutí exotickým hadem, který unikne někomu z terária, o tom tu však pojednávat nehodlám.

 

Základní informace: Hned na počátek bych uvedl několik dobrých zpráv. Za prvé je zmije poměrně plaché zvíře a v případě kontaktu s člověkem se většinou snaží odplazit co nejrychleji do úkrytu. V lese při chůzi obvykle děláme dostatek hluku, aby zmije zmizela. Trochu problematické je to v chladnějších letních dnech. Zmije jako studenokrevný živočich není v tom případě tak aktivní, aby se odplazila, ale energie na obranu má dost. Nečekaně prudkého útoku je zmije schopná asi na 20 cm. Už z toho důvodu není nejlepší nápad klacíkem (či snad prstem) popichovat zmiji poklidně ležící na kameni.
 

Další pozitivní informací je, že jed zmije obecné nebývá v běžné dávce smrtelný a dospělý člověk (není-li na zmijí jed alergický) by po kousnutí neměl mít žádný zásadní problém. Přesto se celý stav nevyplatí podceňovat. Hadí jed u mnoha lidí může způsobit alergickou reakci, která může asi tak do půl hodiny od uštknutí spustit smrtelný anafylaktický šok.

 

 

První pomoc: Při kousnutí zmijí nemá smysl panikařit. Důležité je vyhledat lékařskou pomoc, člověk uštknutý zmijí by měl alespoň jeden den strávit v nemocnici a být sledovaný. Přesný postup v kritické situaci jakékoliv otravy včetně hadího jedu zjistíte zavoláním na linku TIS (Toxikologické Informační Středisko). Osobně mám tohle číslo pro případ nutnosti uložené na mobilu – 224919293. Po zavolání vám 24 hodin denně řeknou, co přesně máte udělat.

 

Nedoporučuje se rozříznutí rány, ani vysátí hadího jedu ústy. Nic z toho by se vůbec provádět nemělo. Je dobré v rámci možností znehybnit postiženou končetinu, aby svalová činnost zbytečně nezvyšovala vstřebávání jedu do krve a jeho transport žilami k srdci. Na končetinu je možné nasadit improvizovanou dlahu, jakýkoliv dřevěný klacek přivázaný ke končetině dvěma pruhy látky bude stačit. S končetinou je vhodné pohybovat co nejméně. Pokud je možné zavolat sanitku, je to ta nejlepší možnost. V opačném případě je nutné se za cenu co nejmenší námahy dostat k lékaři vlastními prostředky.
 

Nesmíme zapomenout ani na problematiku škrtidla. Na použití škrtidla není jednotný názor, někteří lékaři ho vyloženě odmítají. Celkově se dá říct, že u zmijího kousnutí není škrtidlo nutné a při špatném použití může nadělat více škody než užitku. Detaily o škrtidle uvedu jen tak pro pořádek – Jako škrtidlo může postačit jakýkoliv pruh látky, kterým nepříliš razantně stáhneme končetinu nad místem uštknutí. Škrtidlo sníží odtok krve (a jedu) z končetiny směrem k tělu. Je zde však reálné nebezpečí, že příliš utažené škrtidlo ponechané na končetině příliš dlouho by mohlo končetinu vážně ohrozit zastavením přítoku krve a kyslíku. Proto by se po cca 20-30 minutách mělo škrtidlo alespoň na 1 minutu uvolnit.
 

Je-li možné ránu jakkoliv ochladit (chladný obklad přiložený k ráně), lze to jen doporučit. Chlad zpomalí vstřebávání jedu a je vhodný na případný bolestivý otok.


 

Léčba: V nemocnici většinou postačí, když je uštknutý sledován, případně se mu podají infuze k doplnění tekutin a aplikuje se vakcína proti tetanu (hadí zuby nebývají právě čisté).

Léčba samotné otravy nebývá nutná. Pokud by se objevily vážné příznaky jedu (nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, bušení srdce, dušnost a jiné), je nicméně možné použít protijed proti zmijímu jedu. Je to v podstatě jediný protijed proti hadímu uštknutí, který je v našich zdravotnických zařízeních k dispozici. Jedná se o uměle vyráběnou protilátku, která se naváže na molekuly jedu a tím je deaktivuje. Problém tohoto protijedu je, že kvůli němu vzniká alergický anafylaktický šok mnohem častěji, než na zmijí jed. Protijed je proto v podstatě nebezpečnější než jed a měl by se použít jen u vážných otrav.