Realimentační syndrom se anglicky nazývá refeeding syndrome. Jde o komplexní narušení metabolických procesů u jedinců, kterým je po těžkém hladovění v dobré víře podáno velké množství potravin. To může paradoxně vést k vážnému poškození zdraví a ohrožení daného jedince na životě.
Příčiny: Z historického hlediska k realimentačnímu syndromu docházelo za Druhé světové války u těžce podvyživených osvobozených vězňů z koncentračních táborů. V dnešní době se v civilizovaných státech jedná o dobrovolně podvyživené pacientky s mentální anorexií.
Důsledky a projevy:
1. Nedostatek fosforu – Podání sacharidů v potravě způsobí uvolnění inzulinu a jejich vstup do buněk, kde je za přítomnosti fosforu upravována do formy využitelné v energetickém metabolizmu buňky. To ovšem vede ke spotřebovávání fosforu, kterého podvyživený jedinec nemá nazbyt. Příliš rychlý pokles hladiny fosforu v krvi může vést až k poruchám rytmu, svalovým křečím a někdy i k selhání kardiovaskulárního aparátu. Těžký nedostatek fosforu v krvi může destabilizovat červené krvinky a vyvolat jejich rozpad.
2. Hypokalémie – Ačkoliv podvyživený jedinec celkově trpí nedostatkem draslíku, jeho správná hladina v krvi je tak důležitá, že se poměrně dlouho udržuje stabilní. Draslík se do krve totiž přesouvá z buněčných zásob. Při nastartování buněčného metabolizmu po přísunu potravy se nicméně tento draslík přesune zpět do buněk a to pak vede k hypokalémii. Jejím nejdramatičtějším důsledkem jsou opět poruchy srdečního rytmu s rizikem srdeční zástavy.
3. Nedostatek hořčíku – I hořčík se podílí na metabolizmu živin a nečekaný přísun potravy může jeho koncentraci v krvi prudce snížit. Důsledkem mohou být křečové stavy a velmi nebezpečné poruchy srdečního rytmu.
4. Nedostatek vitaminů – U příliš rychlé realimentace může být spotřebován zejména vitamin B1 (thiamin) a jeho nedostatek (v tomto případě velmi náhlý) vyvolává řadu chorobných příznaků (např. Korsakovův syndrom u alkoholiků nebo nemoc beri-beri) – viz. příslušný text.
5. Rozvrat vodního hospodářství – Zvýšené uvolňování inzulinu vede v ledvinách ke zpětnému vstřebávání sodíku a vody, což pak spolu s nedostatkem bílkovin způsobuje převodnění a únik tekutiny z krevních cév do tkání. Stav může vyústit do srdečního selhání, kdy pumpa není schopna zvládnout nadbytek tekutiny v těle.
6. Rozvrat metabolizmu glukózy – S příliš velkým přísunem cukrů si organizmus nemusí i přes zvýšenou tvorbu inzulinu poradit a následně dojde k hyperglykémii – tj. zvýšení koncentrace glukózy v krvi (tj. stav podobný neléčené cukrovce 2. typu). To pak může vyvolat poruchy vědomí i smrt. Podaná glukóza může být setrvačností abnormálního metabolizmu u podvyživeného přeměňována na tuky a ty způsobí ztučnění jater se zvýšením jaterních testů.
Projevy: Příznaky syndromu zahrnují projevy nedostatku výše zmíněných živin a příznaky rozvratu minerálového a vodního hospodářství organizmu. Z hlediska kardiovaskulárního aparátu se mohou objevit nejrůznější poruchy srdečního rytmu, selhávání srdce a jeho zástava. Neurologické příznaky mohou zahrnovat svalovou slabost, nebo naopak svalové křeče, brnění končetin, zmatenost a poruchy vědomí. Rozpad červených krvinek může vyvolat vážnou chudokrevnost a negativně ovlivnit zásobení tkání kyslíkem. Trávicí trakt může na náhlý přísun živin reagovat různě. Jeho sliznice nemusí nečekaný příjem potravy zvládnout a objeví se průjmy, vstřebávání živin může být nedostatečné. Rychle vzniklý rozvrat minerálů (zejména hypokalémie) mohou naopak způsobit narušení střevní pohyblivosti a zácpu, která přejde do smrtelně nebezpečné střevní neprůchodnosti.
Prevence a léčba: U těžce podvyživených nemocných je vhodné zajistit přísun potravin na specializovaném pracovišti, ideálně na metabolické jednotce. Živiny je nutné podávat opatrně a preferovat podávání potravy klasicky ústy, abychom stimulovali sliznici trávicí trubice. Kromě toho je takto těžší pacienta „předávkovat potravou“ než u podávání živin nitrožilně. Spolu s živinami je nutné podávat fosfor, draslík, hořčík a vitaminy B-komplexu za pravidelné monitorace minerálů v krvi, monitoraci ledvinných parametrů, jaterních testů a změn váhy nemocného. Příliš rychlý přísun vody by mohl vést k převodnění organizmu (viz bod číslo 5), a příliš rychlý přísun cukrů vyvolává hyperglykémii (viz bod číslo 6) musíme být proto opatrní i v těchto ohledech.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.dietdoctor.com
