Zimomřivost můžeme odborněji označit jako nižší toleranci chladu. V drtivé většině se jedná spíše o subjektivní vnímání, které je spíše typické pro ženy. Na druhou stranu může být spojeno i s některými chorobnými stavy, interní lékaři vždy pomýšlejí na nemoci štítné žlázy.
Příčiny:
1. Poruchy štítné žlázy – Zimomřivost se učebnicově spojuje se sníženou funkcí štítné žlázy. Kromě toho se mohou vyskytovat i jiné příznaky, jako je celková zpomalenost, únava, někdy i projevy demence. Najdeme-li u nemocného tyto příznaky, měli bychom funkci štítné žlázy blíže vyšetřit.
2. Chudokrevnost – Anemie může být mimo jiné spojena i s pocitem chladu, v popředí však stojí ostatní projevy tzv. anemického syndromu (bledost, slabost, námahová dušnost, motání hlavy apod.).
3. Podvýživa – Podvyživený jedinec má obvykle snížené množství tělesného tuku a tím pádem má vyšší tendenci k prochladnutí.
4. Deprese – Depresivní syndromy, zejména u starých lidí, mohou být kromě celkové nevůle a apatie spojeny i s pocitem chladu a horším snášení tepla.
5. Neovlivnitelné příčiny – Tolerance chladu je obecně nižší u žen, u jedinců s nižší hmotností a obecně klesá s věkem.
Diagnostika: Základem je anamnéza a fyzikální vyšetření. V krevních náběrech pátráme po anemii a většinou nabíráme hormony štítné žlázy.
Léčba: Záleží samozřejmě na vyvolávající příčině. Není-li ovlivnitelná, je prostě nutné se teple oblékat a vyhýbat se místům s nízkou teplotou. Ostatní příčiny řešitelné jsou – dostatečná výživa, podávání chybějících hormonů štítné žlázy v lékové formě, řešení chudokrevnosti, antidepresiva u depresivních jedinců apod.
