Skip to main content
 


Urgent 10

10. Úpal, úžeh, podchlazení, výšková nemoc


1. Úpal

Úpal znamená poškození organizmu vlivem přehřátí při kumulaci tepelné energie uvnitř organizmu.

Příčiny: Úpal je důsledkem poruchy termoregulace s nerovnováhou mezi příjmem tepelné energie a jejím výdejem. Typickými příčinami jsou pobyt v teplém a vlhkém prostředí, kdy je snížená schopnost pocení, stav může zhoršovat snadno vznikající dehydratace a vzácněji i metabolické poruchy (hypertyreóza).

Projevy: Mezi projevy úpalu patří celková nevolnost, bolesti hlavy a zvracení, u starších lidí se může objevit i zmatenost. Klinickému obrazu může dominovat hypovolémie s dehydratací, hypotenzí a reaktivní tachykardií. Bez terapeutického zásahu může snadno dojít ke vzniku edému mozku a k prerenálnímu selhání ledvin.

Diagnostika: Diagnózu stanovíme na základě klinických příznaků a tělesné teploty (nad 39°C).

Terapie: Základem terapie je umístění jedince do chladnějšího prostředí, hydratace (ideálně parenterální) a symptomatická terapie (antiemetika, antipyretika). Ochlazování organizmu musí být samozřejmě velmi pomalé, ideální je dosáhnout teploty cca 38°C.
 

2. Úžeh

Úžeh je stav, který vzniká v důsledku dlouhodobějšího vystavení hlavy (a mozku) přímému slunečnímu osvitu s následným přehřátím mozkové tkáně. Příčinou je pobyt na slunci bez ochranné pokrývky hlavy. Příznaky jsou do značné míry totožné s úpalem (bolesti hlavy, nevolnost, zvracení), ale nebývá přítomna celková dehydratace. Nejtěžší formy úžehu mohou způsobit edém mozku, poruchy vědomí a smrt. Základem terapie je dopravení postiženého do stínu, opatrné chlazení hlavy, hydratace a případně podávání analgetik a antipyretik.
 

3. Podchlazení

Podchlazení znamená celkový pokles tělesné teploty v důsledku nerovnováhy mezi příjmem, tvorbou a výdejem tepelné energie v organizmu.

Příčiny: Příčinou je nejčastěji pobyt v chladném prostředí, který je často kombinovaný s alkoholem (nižší pocit chladu, zvýšený výdej tepla při vasodilataci v kůži), případně s úrazem.

Projevy: Při podchlazení se objevuje nepříjemný pocit zimy a obvykle i třesavka s cílem zvýšené tvorby tepelné energie svalovou prací. Postupně se zhoršuje stav vědomí, objevuje se somnolence, zmatenost a v pokročilých případech i sopor a koma. Dochází k rozvoji bradypnoe a bradykardie, u těžkého podchlazení snadněji vznikají arytmie včetně srdeční zástavy. V řadě případů je podchlazení spojeno s přítomností omrzlin (přímé poškození tkání nízkou teplotou).

Mírná hypotermie: 34-36°C
Závažná hypotermie: 30-34°C
Kritická hypotermie: pod 30°C

Diagnostika: Diagnózu stanovíme podle klinických příznaků, anamnéze pobytu v chladném prostředí a změření tělesné teploty. Měření teploty povrchu těla je nicméně v tomto případě hrubě nepřesné, nejpřesnější údaje lze zjistit při měření teploty v konečníku (blíží se skutečné teplotě jádra).

Léčba: Základem léčby je zabránění dalších tepelných ztrát a opatrné zahřívání postiženého, teplota se musí zvyšovat pozvolna. V úvodním kritickém období je nutné monitorovat EKG, TF, TK a saturaci periferní krve pulsním oxymetrem. Při poruše vědomí a známkách poruchy oxygenace je indikována intubace a UPV. U těžkého a kritického podchlazení je možno používat k zahřívání speciální metody (parenterální podání ohřátého fyziologického roztoku, oxygenace maskou se zahřátým kyslíkem, podání ohřátého roztoku intragastricky apod.).

Zajímavostí je tzv. terapeutická hypotermie, které se využívá u pacientů hospitalizovaných v kritických stavech na ARO odděleních. Základem je cílené ochlazení organizmu na 32-34°C z důvodu snížení nároků tkání na kyslík, což může být výhodné u stavů, kdy došlo k hypoxii mozku. S nemocným je nutno hýbat co nejméně a co nejšetrněji.
 

4. Omrzliny

Jejich vznik může a nemusí být spojen se současným podchlazením, jde o přímé poškození tkáně nízkou teplotou. Nejvíce citlivé ke vzniku omrzlin jsou nekryté akrální části těl – prsty končetin, nos a uši.

I. stupeň omrzlin – kůže je studená a bílá, po ohřátí se překrví a otéká
II-IV. stupeň omrzlin – kůže je bílá a tuhá, postižená místa jsou nebolestivá, při ohřátí se na nich mohou tvořit buly
 

5. Výšková nemoc

Výšková nemoc se vyskytuje ve vysokých nadmořských výškách při rychlém výstupu bez adaptace. Objevit se může již ve 3000 m.n.m. a základním mechanizmem jejího rozvoje je hypoxie.

Příznaky zahrnují slabost, bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, dušnost a nechutenství. Závažnými komplikacemi jsou edém plic a edém mozku. Edém plic zahrnuje dušnost, bolesti na hrudi, vykašlávání narůžovělé tekutiny, palpitace a poruchy vědomí. Lehké formy vymizí po odpočinku bez dalšího stoupání, těžší formy vyžadují sestup do nižších nadmořských výšek a inhalaci kyslíku. Důležitá je dostatečná hydratace a zákaz užívání sloučenin tlumících dechové centrum (alkohol, sedativa). Při mozkovém edému se podávají kortikosteroidy. U plicního edému lze použít inhalaci beta2-mimetik (salmeterol), podání BKK (nifedipin 10 mg) nebo inhibitorů PDE-5 (sildenafil 25-50 mg).

Prevencí vzniku horské nemoci je podávání acetazolamidu.
 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů