Skvrnitý tyfus je nebezpečné infekční onemocnění, které se dnes v ČR již nevyskytuje, historicky se však jednalo o obávanou chorobu.
Příčiny: Vyvolávající příčinou je infekce bakterií známou jako Rickettsia prowazekii [riketsija provazekí]. Bakterie je přenášena vší šatní nebo blechami a poměrně dobře se šíří v kolektivech se sníženou hygienou. Infekční jsou i infikované osoby, nemoc mohou přenášet tělními tekutinami. Epidemie skvrnitého tyfu se objevovaly ve starověku, středověku a novověku, poměrně typicky doprovázely rozsáhlejší válečné konflikty. Výrazný výskyt skvrnitého tyfu ve 20. století v Evropě byl pozorován v některých koncentračních a sběrných táborech na konci Druhé světové války (např. Terezín). Kromě nedostatečné hygieny zde byl přítomen i rizikový faktor podvýživy a oslabené imunity vězňů.
Projevy: Onemocnění se začne projevovat asi 1-2 týdny po nákaze. Rickettsie se chovají jako nitrobuněční parazité, vnikají do buněk těla a poškozují je. Příznaky zahrnují horečku, zimnice, třesavku a kožní vyrážku, která se kromě dlaní a obličeje může rozšířit téměř na celý povrch těla (nejvýraznější bývá na trupu). U oslabeného jedince může infekce snadno způsobit poruchu vědomí a smrt.
Diagnostika: Diagnózu lze stanovit na základě příznaků nemocného a sérologické zjištění přítomnosti bakterií v organizmu. Vzhledem k tomu, že v ČR se již skvrnitý tyfus nevyskytuje, jde však spíše o teoretické úvahy.
Léčba: Rickettsie jsou dobře citlivé na antibiotika, podobně jako na ostatní nitrobuněčné bakterie jsou na Rickettsie poměrně účinná antibiotika ze skupiny tetracyklinů. Kromě vlastní antibiotické terapie je nutná karanténa, která brání dalšímu šíření nemoci, a další terapie zaměřující se na udržení základních životních funkcí při komplikovaném těžkém průběhu.
Zdroje
https://www.cdc.gov
