Prediabetes je běžným lidem jistě poměrně neznámý termín, který lze do běžné češtiny přeložit jako „předcukrovka“. Jde o stav, který chápeme jako určitý předstupeň cukrovky 2. typu. Hlavní klinický význam prediabetu pro lékaře je ten, že po rozpoznání prediabetu je možné začít dotyčného člověka intenzivněji sledovat a léčit, a tím pozitivně ovlivnit vznik cukrovky 2. typu a jejích komplikací.
Příčiny: Příčiny prediabetu jsou v podstatě stejné jako u cukrovky 2. typu. Rizikovým faktorem je vyšší věk, obezita a rozvoj metabolického syndromu s vysokým tlakem a vznikem inzulinové rezistence.
Projevy: Prediabetes se sám o sobě nijak neprojevuje, ale může vést ke vzniku cukrovky 2. typu a jejích komplikací (poškození velkých i malých tepen a poškození nervů).
Diagnostika: Pro diagnózu prediabetu je nutné změřit glykémii nalačno a-nebo provést orální glukózový toleranční test (OGTT). Prediabetes zahrnuje na základě těchto vyšetření dva stavy – zvýšenou glykémii nalačno (5,6-6,9 mmol/l), nebo poruchu glukózové tolerance (7,8-11 mmol/l za 2 hodiny po OGTT). Alternativou, či doplněním těchto vyšetření je i zjištění glykovaného hemoglobinu, který u prediabetu dosahuje 39-47 mmol/l. Po prokázání prediabetu jsou dotyční jedinci pravidelně sledováni praktickým lékařem každých 6 měsíců.
Léčba: Základem terapie prediabetu jsou režimová opatření se zdravou výživou, pravidelným pohybem a redukcí tělesné hmotnosti. V řadě případů se zahajuje léčba i léky ze skupiny perorálních antidiabetik, přičemž jasná první volba je sloučenina metformin. Je-li přítomen i vysokým tlak (což většinou je), jsou vhodným antihypertenzivem první volby ACE-inhibitory.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
