Polymyalgia rheumatica se také označuje jako revmatická polymyalgie. Jde o revmatické onemocnění postihující svaly a klouby. Nejčastěji jsou postižené ženy nad 50 let věku.
Příčiny: O revmatické polymyalgii se uvažuje jako o autoimunitním zánětu, kdy imunitní systém daného jedince napadne z neznámých příčin jeho vlastní tkáně, v tomto případě hlavně klouby. Příčinou je zřejmě určitý genetický předpoklad, který mají někteří lidé vrozený, v kombinaci s vlivy zevního prostředí. Tyto spouštěcí vlivy zevního prostředí nejspíše zahrnují určité jinak banální virové infekce, které však vyvolají abnormální přenastavení se imunitního systému.
Projevy: Postižený jedinec je unavený a nevýkonný, většinou se vyskytují bolesti svalů a kloubů, které jsou nejsilnější v oblasti krku, ramen, horních končetin a kyčlí. Kromě bolestí bývá přítomna ztuhlost, která se zmírňuje při fyzické aktivitě. Řada pacientů si naměří opakovaně lehce zvýšenou teplotu (pod 38°C). U poměrně velkého počtu lidí s revmatickou polymyalgií se vyskytuje vaskulitida známá jako temporální arteritida. Postihuje povrchovou spánkovou tepnu probíhající ve spánkové oblasti hlavy a jejími projevy jsou bolesti hlavy, čelistí a tváře na postižené straně.
Diagnostika: Určit diagnózu polymyalgia rheumatica není snadné, protože neexistují objektivní průkazné testy. Lékař (ideálně revmatolog) musí diagnózu určit na základě anamnézy (přesné informace o klinických obtížích pacienta), fyzikálního vyšetření a nepřímých výsledků krevních náběrů (zvýšená sedimentace a CRP). Pokud máme podezření na současnou přítomnost temporální artritidy, pak je vhodné z postižené tepny odebrat malý vzorek a histologicky ho vyšetřit.
Léčba: Stav nelze vyléčit a soustřeďujeme se na potlačení jeho příznaků. Nesteroidní protizánětlivé léky nejsou moc účinné a v terapii proto lékaři často sahají k silnějším imunosupresivům, většinou ke kortikoidům.
