Hemaglutinace znamená shlukování erytrocytů po kontaktu se specifickou protilátkou zamířenou proti antigenu na jejich povrchu. Faktor vyvolávající hemaglutinaci se označuje pojmem hemaglutinin. Hemaglutinaci rozlišujeme na nepřímou a přímou.
Nepřímá hemaglutinace se využívá jako laboratorní metoda k průkazu přítomnosti určitých protilátek ve vzorku. Ke vzorku přidáme erytrocyty, na jejichž povrch byl v laboratoři navázán antigen, o kterém víme, že se váže s protilátkami, které hledáme. Jsou-li tyto protilátky ve vzorku přítomny, naváží se na zmíněné antigeny a způsobí hemaglutinaci.
Při přímé hemaglutinaci se protilátky (hemaglutininy) vážou na přirozené antigeny na povrchu erytrocytů a to způsobí jejich poškození a rozpad (hemolýza). Tento efekt by nastal, pokud bychom pacientovi při transfuzi podali neodpovídající krevní skupinu.
Nepřímá hemaglutinace se využívá jako laboratorní metoda k průkazu přítomnosti určitých protilátek ve vzorku. Ke vzorku přidáme erytrocyty, na jejichž povrch byl v laboratoři navázán antigen, o kterém víme, že se váže s protilátkami, které hledáme. Jsou-li tyto protilátky ve vzorku přítomny, naváží se na zmíněné antigeny a způsobí hemaglutinaci.
Při přímé hemaglutinaci se protilátky (hemaglutininy) vážou na přirozené antigeny na povrchu erytrocytů a to způsobí jejich poškození a rozpad (hemolýza). Tento efekt by nastal, pokud bychom pacientovi při transfuzi podali neodpovídající krevní skupinu.
