Diogenův syndrom je označení pro psychiatrické onemocnění typičtější pro lidi vyššího věku. Jde o stav, který je značně nepříjemný a obtěžující okolí nemocného. Jak a proč tomu tak je, si povíme níže.
Příčiny: Přesné příčiny vzniku tohoto stavu nejsou známy, lze však předpokládat vliv rizikových faktorů, jako je demence a deprese.
Projevy: Diogenes byl řecký učenec, který dle pověstí hlásal marnost a pomíjivost materiálních hodnot. Na důkaz toho byl prý velice skromný a žil v sudu. Postižení spoluobčané sice nežijí v sudech, ale celkový přístup k materiálním hodnotám mají ve výsledku podobný. Lidé trpící Diogenovým syndromem žijí sami, ve svém bytě mají příšerný nepořádek, často žijí s mnoha domácími zvířaty, o která nejsou schopni se postarat. O pomoc nemají zájem, se svým stavem jsou jaksi smířeni, převládá apatie, při zevních zásazích ve snaze jim pomoci bývají agresivní. Typickou vlastností je hromadění nejrůznějších věcí. Má charakter nutkavosti a jedná se o předměty bez jakékoliv objektivní hodnoty, eventuálně jde o zvířata (viz výše).
Léčba: Léčba musí být komplexní, přičemž významnou roli hraje psychiatrická terapie. K léčbě dochází často až na důrazné žádosti chudáků, kteří s takovýmto člověkem musí žít v jednom bytovém domě. Následuje pak typická scéna s policií bušící na dveře, transportem nemocného na psychiatrii či do nějakého jiného lůžkového zařízení, transport zvířat do útulku a úklid eventuálně pojený s deratizací.
Takže až příště v televizi uvidíte, jak policie vyvádí z dezolátního bytu špinavou stařenu za úlevných pohledů jejích sousedů (a odchytává 30 jejích koček), jistě si vzpomenete na Diogenův syndrom.
