Skip to main content
 


Ostatní 82

82. Geriatrická křehkost a tzv. geriatrické syndromy,

involuční deteriorace

 

Geriatrická křehkost

Geriatrická křehkost vyjadřuje pokles potenciálu zdraví s rostoucím věkem, je vlastně důsledkem involuční deteriorace (viz. níže). Geriatrická křehkost souvisí s přítomností geriatrických syndromů a s funkčním poklesem soběstačnosti (test Barthelové!). Křehkost je individuální, její faktory se nicméně potencují a prakticky vždy dochází v čase k její progresi.

 

Základní fenotyp geriatricky křehkého seniora je nechtěný úbytek váhy o více než 4,5 kg za rok, pomalá chůze, snížená svalová síla, celková hypomobilita a subjektivně udávaná únava.

 

 

Nejčastější onemocnění seniorů

Z kardiovaskulárních onemocnění je nejčastější destabilizovaná hypertenze, srdeční selhávání a symptomy ICHS, z onemocnění GIT jsou časté gastroduodenální vředy, z infekčních nemocí se typicky objevují močové a dýchací infekce. Z chorob CNS musíme myslet na Parkinsonovu nemoc, Alzheimerovu demenci (a jiné demence) a CMP. Choroby pohybového aparátu zahrnují zejména artrózu nosných kloubů. Z endokrinologických poruch představují problém diabetes mellitus, osteoporóza a poruchy funkce štítné žlázy.

 

 

Geriatrické syndromy

 

Můžeme je rozdělit na somatické, psychické a sociální.

 

1. Syndrom nestability s pády – Pád je změnou polohy, která vyústí v kontakt některé z částí těla se zemí. Senioři jsou pády ohroženi více, než zbytek populace a výskyt pádů je ve věku nad 80 let přítomen až u 50% seniorů. Příčiny pádů jsou vnitřní a zevní (např. kluzká podlaha), mezi komplikace patří fraktury, krvácení a podchlazení s dehydratací.

 

2. Syndrom podvýživy – Příčiny malnutrice ve stáří se většinou kombinují a malnutrice je tak multifaktoriálním problémem. V zásadě lze mezi časté příčiny zahrnout choroby GIT (malabsorpce, nechutenství), neuropsychiatrické příčiny (demence, deprese, poruchy polykání), zubní příčiny (nekvalitní chrup, nevyhovující zubní protéza), poruchy kožního krytu (defekty, dekubity) a sociální faktory (nechutné jídlo v zařízení lůžkové, nebo sociální péče, problém s dovozem jídla apod.).

 

3. Syndrom dehydratace – Senioři nemají tak silný pocit žízně, proto méně pijí a snadněji se dehydratují. Pokud zůstanou po pádu bez pomoci, je dehydratace prakticky jistá.

 

4. Syndrom demence – Frekvence demence s věkem narůstá, kognitivními poruchami trpí podstatná část jedinců nad 80 let věku. Nejčastější příčinou je Alzheimerova demence, méně často je na vině vaskulární demence, demence s Lewyho tělísky apod. Po demenci je vhodné od 65 let věku pátrat při preventivních prohlídkách MiniCOG a MMSE testy.

 

5. Syndrom dekubitů - Dekubity jsou poruchy integrity kožního krytu, které vznikají u některých jedinců vlivem kombinace zevních a vnitřních faktorů. Dekubity mohou vzniknout prakticky kdekoliv na těle, ale nejčastějšími predilekčními místy jsou oblast sakra, hýždí a pat.

 

Stupně dekubitů:

I. překrvení kůže se zarudnutím

II. částečná ztráta kožního krytu – odřenina, puchýř, mokvající ložisko

III. úplná ztráta kožního krytu – nekróza, hluboká léze

IV. poškození i hlubokých tkáňových struktur včetně cév, nervů, nebo kostí

 

6. Syndrom deprese – Depresivní ladění je u seniorů časté a vychází z objektivních příčin (např. sociální geriatrický syndrom – viz. níže), nebo z jiných chorob (součást syndromu demence, součást symptomů Parkinsonovy nemoci aj.). Lékem volby jsou SSRI.

 

7. Syndrom inkontinence – U seniorů dominují problémy s inkontinencí moči, častější je u žen, kde se na něm podílí změny v období postmenopauzálním s oslabením svalstva pánevního dna. Méně často se vyskytuje inkontinence stolice. Inkontinenci moči lze do určité míry řešit změnou pitného režimu a případně cvičením svaloviny pánevního dna, urgentní inkontinence poměrně dobře reaguje na farmakoterapii. Důležitou součástí řešení je určení stupně inkontinence (I-III.) a podle toho předpis inkontinenčních pomůcek

 

8. Sociální syndromy – Zahrnují ztrátu soběstačnosti, sociální izolaci a v některých případech i týrání.

 

 

Involuční deteriorace

Jde o přirozený proces poklesu zdatnosti a výkonnosti a na druhé straně nárůst funkčních deficitů a zdravotních problémů. Na rychlosti průběhu se uplatňují genetické i získané vlivy (životní styl, výživa, pohyb, alkohol, kouření apod.).

 

Fáze involuční deteriorace:

1. asymptomatická fáze – změny jsou přítomny, ale nejsou patrné

2. klinicky manifestní – dochází ke snížení výkonnosti a adaptability

3. fáze disability – klesá sebeobslužnost a soběstačnost

4. terminální fáze – je přítomna výrazná, nebo úplná ztráta soběstačnosti

 

 

Intervence

Samotnou geriatrickou křehkost nejde odstranit, lze však řešit jednotlivé geriatrické syndromy s cílem prevence souvisejících zdravotních komplikací, hospitalizací apod. Intervence zahrnuje zajištění pohybu, kvalitní výživy, prevenci pádů a dehydratace, zajištění racionální farmakoterapie a řešení sociální situae.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů