Skip to main content
 



Keloidní jizvy

Keloidní jizvy znamenají velký kosmetický problém a svým způsobem se jedná o poruchu hojení ran.

 

Příčiny: Jizvy vznikají ve složitém procesu hojení ran. Za normálních okolností jde o složitý a komplikovaný systém novotvorby a zároveň odbourávání tkáně, jejímž výsledkem je relativně malá jizva, která může časem prakticky vymizet. Nerovnováha mezi příliš velkou tvorbou nového pojiva a jeho menším rozpadem vede k nadměrnému zmnožení pojivových kolagenních vláken. Proč k tomu u některých lidí dochází není jasné, ale předpokládají se zejména genetické vlivy. Bylo také pozorováno, že ke vzniku keloidních jizev mají větší tendenci rány na hrudníku a na zádech. Keloidně se mohou hojit i jizvy ran, jejichž okraje byly při chirurgickém šití příliš těsně sešity k sobě, a jizvy ran, do kterých se dostaly infekční mikroorganizmy nebo jiné cizorodé látky. V podstatě jakékoliv poruchy hojení rány, které prodlužují proces hojení, zvyšují riziko vzniku keloidu.


 

Projevy: Nadměrná tvorba vaziva vede k růstu jizvy a jejímu vyvyšování nad kožní povrch. Jizvy jsou vystouplé, přerůstají okraje rány a mají načervenalou barvu. Jedná se zejména o kosmetický problém, někdy však mohou keloidní jizvy i bolet nebo svědit.

 

 

Diagnostika: Diagnóza většinou již na pohled nečiní velké obtíže, spadá do kompetence dermatologa, v případě nejistoty lze z tkáně odebrat vzorek a odeslat na histologii, k tomu se však běžně nepřistupuje.

 

 

Prevence: Prevence je u keloidních jizev velice důležitá, v podstata jde o to být opatrný s kosmetickými chirurgickými zákroky celkově, a to obzvláště u lidí s již známou tendencí ke vzniku keloidních jizev. Důležité je i správné chirurgické ošetření rány a následná péče o ránu, abychom minimalizovali riziko komplikovaného hojení. I přes veškerá opatření se nicméně vzniku keloidu někdy nevyhneme.

 

 

Léčba: Jednou vzniklá kolagenní jizva již nikdy zcela nevymizí, cílem léčby je alespoň zmenšit její velikost a tím i kosmetický defekt. Zdánlivě by se mohlo zdát, že keloidní tkáň stačí chirurgicky vyříznout a tím je problém vyřešen. V takovém případě však vzniká nová rána, která se opět hojí keloidní jizvou. Z toho důvodu se většinou volí šetrnější metody. Do jizvy se někdy aplikují látky, které snižují novotvorbu vaziva (je jich více typů, jmenujme například kortikoidy). Tkáň jizev se dá destruovat i tekutým dusíkem (kryochirurgie).
 

V těžších případech můžeme sáhnout k chirurgickému odstranění keloidní tkáně, zákrok však musí být následován výše zmíněnými léčebnými postupy, aby nedošlo k znovuvytvoření keloidu.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů