Skip to main content
 


Difer 24

24. Dif. dg. „vysokých jaterních testů“

 

Jaterní testy jsou soborem vyšetřovaných enzymů, které mohou sloužit jako určité markery jaterního poškození a cholestázy. Rozlišujeme čtyři základní jednotky ALT (alaninaminotransferáza), AST (aspartátaminotransferáza), ALP (alkalická fosfatáza) a GGT (gama-glutamyltransferáza) a spolu s nimi odebíráme i bilirubin. Syntetickou funkci jater lze hodnotit z hladiny albuminu a z protrombinového času (PT – zevní koagulační systém I, II, V, VII, X).

 

AST: 0,05-0,75 μkat/l

ALT: 0,1-0,78 μkat/l

GGT: 0,05-0,72 μkat/l

ALP: 0,05-2,2 μkat/l

Bilirubin: pod 17-20 μmol/l.

Albumin: 35–53 g/l

 

Vyšetření JT a doplňkových markerů je nespecifické a mohou být přítomny falešně pozitivní i negativní výsledky.

 

AST a ALT

Jsou markery hepatocelulárního poškození, AST má izoenzymy ve svalovině a srdci, výraznou elevaci AST je vhodné korelovat s hodnotami CK, případně hsTnT. ALT vyšší než AST je typické pro chronické jaterní záněty, pro poškození jater alkoholem, toxiny a hypoxií je typické AST vyšší než ALT. U hepatocellulráních lézí je vhodné brát v potaz i předpokládanou tíži poškození odpovídající násobku zvýšení ALT a AST – mírná < 5x; střední, 5-10x; významná >10x .

 

ALP

Existuje i kostní a střevní isoenzym, vyskytuje se primárně ve žlučovodech a je spolu s GGT markerem cholestázy. Izolované zvýšení ALP spíše vypovídá o kostním postižení.

 

GGT

Nejvyšší aktivita je ve žlučovodech, je markerem poškození žlučovodů a cholestázy. Izolovaná elevace GGT je typická pro chronický alkoholizmus, při abstinenci dochází k postupné normalizaci hodnot.

 

Bilirubin

Jde o odpadní produkt hemoglobinu, při elevaci nejasné etiologie je vhodné odlišit konjugovanou a nekonjugovanou formu. Zvýšená nekonjugovaná forma znamená buď hemolýzu, nebo poruchu konjugace (Gilbertův syndrom), obě zvýšené formy jsou přítomny u poškození jaterního parenchymu a konjugovaná forma pro poruchy odtoku žluči.

 

Albumin

Je vhodný spíše pro hodnocení neakutních poruch, jeho poločas je 21 dnů. Pro akutní poruchy je vhodnější prealbumin.

 

Protrombinový čas

Je prodloužen u významné poruchy syntetické funkce jater a je jedním z markerů jaterního selhání.

 

 

Vyšetření

Při hodnocení abnormálních jaterních testů je nutné znát osobní anamnézu pacienta, vyloučit rizikový pohlavní styk, tetování nebo parenterální narkomanii. Zaměřit se je potřeba i na farmakologickou anamnézu, užívání jakýchkoliv doplňků stravy a samozřejmě na alkoholizmus.

 

Krevní náběry: Vstupní vyšetření by mělo zahrnovat zhodnocení lipidového profilu nalačno, stanovení glykémie, sérové koncentrace železa a feritinu, celkové vazebné kapacity pro železo a povrchového antigenu viru hepatitidy B i protilátek proti viru hepatitidy C. Jsou-li výsledky těchto testů normální, měli bychom zkusit úpravu životosprávy s observací, případně dle okolností pátrat po méně častých příčinách.

 

Fyzikální hodnocení zahrnuje vyloučení známek jaterních onemocnění (ikterus, palmární erytém, pavoučkové névy, gynekomastie, hepatomegalie, splenomegalie, ascites, jaterní encefalopatie), zhodnocení nadváhy, či obezity.

 

Zobrazovací metody: Na prvním místě je UZ břicha se zaměřením na játra a žlučové cesty, na vyšších pracovištích je k dispozici elastografie, která stále více nahrazuje jaterní biopsii.

 

Vlastní příčiny:

 

1. Hypoxické poškození jaterní tkáně – Dominuje elevace AST, JT velmi rychle klesají.

 

2. Toxické sloučeniny – Na prvním místě je samozřejmě účinek alkoholu, silně toxické jsou i vyšší dávky paracetamolu a vzácněji se objevují i intoxikace jedovatými houbami (muchomůrka zelená).

 

3. Infekční záněty jater – Elevaci JT lze očekávat u virových hepatitid včetně infekční mononukleózy.

 

4. Neinfekční záněty jater a žlučovodů – Do této skupiny patří například NAFLD, PBC, PSC a autoimunitní hepatitida. Zánět jater vzniká i u hemochromatózy a Wilsonovy nemoci.

 

5. Poruchy odtoku žluči – Jde o častou příčinu elevace ALP, GGT a bilirubinu, etiologií bývají žlučové kameny a tumory podjaterní krajiny způsobující obstrukci společného žlučovodu.

 

6. Tumory jater – Elevace JT je přítomna zejména u rozsáhlejšího metastatického postižení jater, vyloučit ji nelze samozřejmě ani u primárních jaterních tumorů.

 

 

Jak postupovat

V praxi bychom měli rozlišit hepatocelulární postižení od cholestatického a anamnézou, fyzikálním vyšetřením a laboratorně vyloučit známky těžšího narušení jaterní funkce. U hepatocelulárního (a ostatně i u cholestatického) je vhodné primárně vyloučit infekční hepatitidy, u cholestatického provést zobrazovací metodu (obvykle UZ) k vyloučení obstrukce. V případě významné elevace JT, při známkách selhávání jaterních funkcí, nebo v případě nejasné etiologie elevace JT dle základních metod je vhodné pacienta odeslat do hepatální poradny.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů