Skip to main content
 

Autismus

Autismus je i laikům poměrně dobře známé vrozené onemocnění, které můžeme označit jako vývojovou neuropsychiatrickou poruchu, která se začne projevovat již v dětském věku. Autismus může mít různou tíži a jeho závažné formy mohou postiženého zcela vyloučit z běžného života.

 

Příčiny

Autismus má nepochybně genetickou složku, tj. určitý vrozený a geneticky přenosný předpoklad pro jeho vznik, který se podle všeho kombinuje s určitými zevními faktory působícími na matku a plod. Někteří lékaři a výzkumníci zvažují vliv toxických faktorů jako jsou těžké kovy, alkohol, kouření, pesticidy, apod.

 

Důsledkem vzájemného působení těchto příčin je abnormální vývoj mozkové tkáně a synapsí, což jsou spoje mezi nervovými buňkami. Kromě toho je zřejmě narušena rovnováha v systému tzv. neuromediátorů, což jsou sloučeniny přenášející informace mezi neurony. To pak vede k menšímu, či většímu narušení mozkových funkcí.

 

Pozn: Ačkoliv sluníčkové matky tolik bojují za příčinnou souvislost mezi autismem a očkováním, ve skutečnosti taková souvislost nikdy prokázána nebyla. Ona argumentace , že „tohle dítě má autismus a bylo nedávno očkované“ má asi podobnou hodnotu jako „tohle dítě má autismus a jeho rodiče si nedávno koupili nové auto“. Rozhodně ale platí fakt, že neočkované dítě, které zemře na banální infekci, mít autismus rozhodně nikdy nebude.

 

 

Projevy

Základem autismus je porucha vnímání reality a reakce na okolí. Vývoj dítěte je relativně časně narušen, typické je snížení reakcí na okolí a neschopnost očního kontaktu. Postižený jedinec není schopen normálních sociálních vztahů. U mnoha nemocných je přítomno narušení řeči různého rozsahu, u některých schopnost řeči úplně chybí. Nemocní s autismem často trpí symptomy připomínajícími obsedantně-kompulzivní chorobu, kdy jsou nuceni vykonávat určité činnosti (mnohdy opakovaně za sebou, nebo pravidelně v určitou dobu), což jim přináší vnitřní uspokojení. Přerušení této činnosti může vést k agresivnímu záchvatu, který může vyústit i v sebepoškozování. Existuje samozřejmě mnohem více projevů, ale výše zmíněné bych považoval za nejtypičtější.

 

Je známý i tzv. Aspergerův syndrom, který je chápán jako stav velmi blízký autismu. Projevy jsou podobné, ale bývají méně závažné a postižený je mnohdy schopen účastnit se normálního života. Vzhledem k mnohdy vysoce nadprůměrnému IQ může mít velké úspěchy v určitých oblastech vědy, matematiky, apod. Pro lepší pochopení splňuje v mnoha ohledech definici Aspergerova syndromu postava Sheldona z Teorie velkého třesku.


 

Diagnostika

Diagnózu nelze stanovit jasně objektivními metodami (například krevními náběry nebo CT vyšetřením mozku). Je nutné pečlivé vyšetření dětským neurologem a psychiatrem a diagnóza je stanovena na základě určitých diagnostických kritérií. Samozřejmě existuje řada jedinců, kteří tato kritéria splňují pouze částečně.

 

 

Léčba

Vyléčit poruchu není možné a terapie se proto soustředí na maximální zlepšení funkčního postižení a pokud možno zařazení postiženého do běžného života. Toho se dosahuje pomocí psychoterapie a dlouhodobé intenzivní rehabilitace včetně učení sociálních návyků a běžných denních činností. Efekt je nicméně individuální a u některých jedinců je výsledek terapie minimálně sporný. Některé příznaky autismu se zmírňují při podávání určitých léků ze skupiny antipsychotik.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám tento web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo nárazovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů