Skip to main content

Kardiostimulátor

Kardiostimulátor je přístroj, který se obvykle používá při poruchách srdečního rytmu, které mají charakter bradykardií (tj. se srdeční akcí pod 60 za minutu).

 

Princip: Kardiostimulátor je malá kovová krabička, z níž vycházejí elektrody. Stimulátor umí v pravidelných intervalech vytvářet elektrické výboje a ty pomocí elektrod přenášet na srdeční svalovinu, která se vlivem toho v požadované frekvenci stahuje. Frekvence těchto signálů se samozřejmě může upravovat dle potřeby pacienta a lékaře. Kromě vysílání impulzů ovšem umí řada stimulátorů i monitorovat srdeční akci a podle ní se zapíná a vypíná. To je výhodné u člověka, který má záchvatovité bradykardie. Má takový člověk v dané chvíli normální tepovou frekvenci? Kardiostimulátor monitoruje situaci a nic nedělá. Při zpomalení srdeční akce pod určitou hodnotu (kterou si opět můžeme nastavit) se kardiostimulátor aktivuje a začne vysílat impulzy. U onoho člověka se tak bude střídat jeho vlastní rytmus se stimulovaným.

 

Je nutné zdůraznit, že stimulátor si neumí poradit s poruchami srdečního rytmu, které jsou spojeny s rychlou srdeční akcí. Stimulátor „jen“ zajistí, že srdce nebude bít příliš pomalu, ale to je vše. Dostane-li tedy například člověk s běžným stimulátorem fibrilaci síní nebo nedejbože fibrilaci komor, tak mu stimulátor nijak nepomůže.

 

 

Zavedení: Stimulátor se zavádí do oblasti pod klíční kostí tak, že elektrody z něj vyčnívající se skrze žíly dostanou k srdečnímu svalu. Zákrok je velmi malý, provádí se v místním znecitlivění a po zavedení stimulátoru se pacientovi natočí EKG. Po výkonu zůstane v oblasti zavedení drobná ranka s několika stehy, která se obvykle rychle hojí. Asi den po operaci by měl pacient dodržovat klid na lůžku, aby se čerstvě zavedené elektrody nevychýlily. Vzhledem k tomu, že krabička stimulátoru není zavedena hluboko, je vidět jako vystouplý hrbol kůže a pacient si ji může lehce nahmatat.

 

 

Kontroly: Pacienti se zavedeným stimulátorem dochází na pravidelné kontroly do kardiologických ambulancí. Tam se kontroluje funkce stimulátoru a po určité době se doporučí výměna baterie. Přítomnost stimulátoru (a současně jeho správnou funkci) lze většinou zjistit z EKG, kde jsou přítomny zvláštní svislé čárky – tak EKG ukazuje výboje stimulátoru.

K tomu bych jen doplnil, že pracující stimulátor jinak znemožňuje uspokojivé vyhodnocení křivky EKG. Dostane-li člověk se stimulovaným rytmem infarkt, tak to z jeho EKG nevyčteme!

 

 

Výměna: Jednou za několik let je třeba vyměnit baterii kardiostimulátoru. Je to postup podobný zavedení nového stimulátoru. Stará krabička se odstraní a nahradí se novou. Výkon se opět provádí v místním znecitlivění. Po výměně je se stejně jako po zavedení udělá kontrolní EKG.

 

 

Rizika: Stimulátorům nedělá dobře elektromagnetické pole. Z toho důvodu nesmí (!) člověk se stimulátorem podstoupit vyšetření magnetickou rezonancí. Magnetická rezonance totiž funguje na principu velmi silného magnetického pole, které by mohlo stimulátor zastavit. Lidem s kardiostimulátorem se také doporučuje nenosit mobilní telefon v blízkosti stimulátoru a při volání by měli telefon držet u opačného ucha, než je strana se stimulátorem.

 
 
 



 

On-line poradna:
460 článků chorob, 180 potravin, 490 bylinek, 137 skupin léků.
Přesto chápu, že individuální rada má větší hodnotu.
Napište mně, pokusím se poradit, nebo doporučím odborníka.
Nahlédnout do poradny Dr.Mix lékárníka Ondřeje.