Skip to main content
 


Urgent 26

26. Embolie plicnice


Plicní embolie (TEN) patří mezi potenciálně život ohrožující stavy. Jde o embolizaci trombotických hmot do plicních tepen, což vede k jejich obstrukci.

Příčiny: Nejčastější příčinou rozvoje plicní embolie je vznik nestabilní hluboké žilní trombózy dolní končetiny, v relativně velkém počtu případů však jasný zdroj embolie nelze lokalizovat. Rizikovými faktory pro vznik trombózy (a tedy i embolie) jsou různé trombofilní stavy, které mohou být vrozené (např. Leidenská mutace a další) i získané (kouření, užívání hormonální antikoncepce, imobilizace, stavy po operačních zákrocích a pokročilá nádorová onemocnění). Pokud nelze žádné rizikové faktory vysledovat, hovoříme o idiopatické plicní embolii.


Projevy: Příznaky závisí na rozsahu TEN, na rychlosti jejího vzniku a na komorbiditách pacienta. Méně rozsáhlé a postupně vznikající (subakutní) embolie má méně závažné projevy, které zahrnují námahovou dušnost, suchý kašel a případně bolesti na hrudi. Masivní plicní embolie způsobuje výraznou dušnost s anxietou, může být přítomna i cyanóza a někdy i hemoptýza. Nejtragičtějším důsledkem masivní embolie je náhlá smrt.


Diagnostika: Kromě anamnézy a fyzikálního vyšetření patří mezi základní vyšetření pulzní oxymetrie (pokles saturace u rozsáhlejších embolií) a EKG (fenomén S1Q3T3, nově vzniklý RBBB, nebo negativní T na přední stěně). Při pochybnostech jsou důležité D-dimery. Při vysokém podezření, nebo u pozitivních D-dimerů je nutno verifikovat embolii a určit její rozsah pomocí zobrazovacích metod, jako je scintigrafie plic, nebo CT angiografie. U klinicky závažné plicní embolie je kromě akcentovaných příznaků s tachykardií přítomna elevace hsTnT, proBNP a známky přetížení pravé komory srdeční na ECHO. Kromě vlastní diagnostiky plicní embolie je vhodné provést UZ žil na obou DKK k vyloučení nestabilní hluboké žilní trombózy.

Po ukončení antikoagulační terapie je vhodné konzultovat hematologa stran vyšetření základních geneticky podmíněných trombofilních stavů. Doporučuje se zejména u mladších jedinců s rodinným výskytem trombóz a bez jasných vyvolávajících faktorů.
U idiopatické tromboembolické nemoci ve vyšším věku je ke zvážení vyšetření tzv. sekundarity k vyloučení přítomnosti zhoubných nádorů. Toto vyšetření zahrnuje RTG plic, UZ břicha, gastroskopii, kolonoskopii, urologické vyšetření u muže včetně PSA a gynekologické vyšetření u ženy. To vše za předpokladu, že tato vyšetření nebyla u daného pacienta v poslední době provedena.

Po rozsáhlejších plicních emboliích je vhodné kontrolní ECHO vzhledem k riziku rozvoje plicní hypertenze.


Terapie: Léčba závisí na rozsahu plicní embolie a hemodynamické stabilitě pacienta. Hemodynamicky stabilní pacient může být primárně zaléčen bolusem heparinu (obvykle 5000 j.) s následným převedením na nízkomolekulární heparin (nebo přímo od začátku nízkomolekulárním heparinem) za hospitalizace na monitorovaném lůžku. LMWH je podáván v terapeutické dávce, v případě nestabilní hluboké žilní trombózy jej aplikujeme až do její stabilizace. Poté je pacient převáděn na perorální antikoagulační terapii (Warfarin, NOAC), jejíž délka by měla být minimálně 12 měsíců. Pokud jde o recidivující trombotické stavy, může být indikována trvalá antikoagulace.

Masivní plicní embolie spojená s přetížením pravé komory a hemodynamickou nestabilitou je indikací k podání systémové trombolýzy (aktilýzy). Podpůrnou terapií je aplikace kyslíku.
 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů