Doxorubicin je lék patřící do skupiny cytostatik, která se používají v onkologii k léčbě nádorových onemocnění. Účinnou látkou léku je stejnojmenná sloučenina doxorubicin.
Princip: Doxorubicin patří do skupiny antracyklinů. Svým účinkem způsobuje zlomy DNA a navíc poškozuje buňky vytvářením toxických kyslíkových radikálů. Nejvíce postiženy jsou rychle se dělící nádorové buňky.
Využití: Doxorubicin se podává pacientům s některými zhoubnými nádory, jako jsou například sarkomy, Hodgkinův lymfom, akutní lymfatická leukémie, akutní myeloidní leukémie, pokročilé formy rakoviny prsu, rakovina vaječníků, rakoviny močového měchýře a některé formy rakoviny plic.
Podávání: Doxorubicin vyrábí řada firem, někdy v podobě roztoku a jindy v podobě prášku, z nějž vzniká roztok až po naředění. Lék je určen k nitrožilnímu podání jakožto pomalá infuze, u rakoviny močového měchýře lze roztok cévkou aplikovat přímo do močového měchýře. Přesná dávka je individuální a stanovuje ji ošetřující onkolog, bez jehož vědomí lék nesmí být aplikován.
Nevýhody: Doxorubicin může mít mnoho nežádoucích účinků, z nichž asi nejčastější je narušení tvorby krevních buněk v kostní dřeni. Důsledkem je častá chudokrevnost, nedostatek bílých krvinek a krevních destiček. Z dalších nežádoucích účinků se mohou vyskytovat trávicí obtíže, otoky tkání, bolesti svalů a alergické reakce. Existuje i riziko poškození srdečního svalu (vznik poruch srdečního rytmu a srdeční selhávání).
