Skip to main content
 



Zibor

Zibor (účinná látka bemiparin) se řadí mezi nízkomolekulární hepariny a je jedním z běžně používaných léků na ředění krve.

 

Obecné informace: Zibor (bemiparin) pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi. Prodává se ve formě injekčních roztoků, přičemž dostupné dávky jsou: 3500 jednotek (v 0.2 mililitrech), 5000 jednotek (v 0,2 mililitrech), 7500 jednotek (v 0,3 mililitrech) a 10000 jednotek (v 0,4 mililitrech). Lékař předepíše podle váhy jednu z těchto dávek, kterou si pak pacient aplikuje. Relativně dlouhý poločas účinku Ziboru umožňuje podávat jej pouze 1x denně.

 

 

Aplikace: Zibor se většinou aplikuje podkožně do kůže břicha nebo do stehen. Injekce se ziborem jsou již předpřipravené, tj. člověk si vpíchne celý obsah lékařem předepsané injekce. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny.

 

 

Využití: Nízkomolekulární hepariny můžeme v malé dávce využít v prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používají i v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají při léčbě povrchových zánětů žil a aplikujeme je i pacientům s fibrilací síní (a podobnými poruchami rytmu) jako prevenci před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici.

 

 

Monitorace: Účinek ziboru se monitoruje podle hladiny tzv. anti-Xa, kterou můžeme zjistit z běžného krevního náběru.


 

Nevýhody: Zibor může podobně jako ostatní "ředící léky" způsobit krvácivé komplikace. Velkou nevýhodou je neexistence protilátky, která by jeho účinek dokázala rychle vyrušit. Akutní operační zákroky proto nemohou být prováděny krátce po aplikaci většího množství tohoto léku. Z dalších komplikací se může objevit nedostatek krevních destiček (včetně tzv. heparinem indukované trombocytopenie) a zvýšení jaterních testů.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů