Skip to main content
 


Ženy a medicína

Na této stránce jsem kdysi sepsal text, v němž mudruji nad situací žen-lékařek v českém zdravotnictví. V dubnu 2019 proběhla na FB mého webu poměrně plodná diskuze na téma mladých lékařek, rodiny a dětí. Šlo o odpovědi na dotaz kolegyně, jak správně skloubit medicínu a založení rodiny. Názory přispívajících lékařek (a jednoho lékaře) se mi moc líbily, proto jsem svůj původní text smazal a místo něj sem zkopíroval jejich příspěvky. Pokud někoho zajíma úděl žen lékařek, neexistuje lepší zdroj. Úctu všem, co do medicíny a všeho kolem šli...vlastně šly :).

A dále již cituji:
 

Míša Kajzarová Myslím si, že kolegyni tyto otázky dost sužují hlavně proto, že měla dítě dříve, než začala pracovat v českém zdravotnictví. Jsem si skoro jistá, že kdyby nejprve pracovala, zjistila by, že ji fakt nic neuteče. Podle mě se nemusí hmoždit, lepší je užít si rodičovství, protože je to fakt super období. Jsem nyní na RD se 2 dětmi, v úvaze je i další, předtím 4 roky v práci. Vůbec nemám potřebu někam spěchat do práce, protože ta tady bude i za 2, 3, 5 nebo 6 let. To mi třeba bude už ke 40ti, ale mi to neva. Naopak si říkám, že teď jsem ještě mladá, tak proč si ten život víc neužít s rodinou a kamarády, když je k tomu taková skvělá příležitost :-). Když se na to dívám navíc zpětně, sama sobě se divím, že jsem děti neměla dříve. V práci prostě workoholička, neviděla napravo, nalevo, jen práci, práci, práci (která mě bavila).

Enazuz Nolsdov Vychovávám dítě sama, po rozvodu jsem si dodělala atestaci (plast. chir.), mám aprobaci ČR, USA, Dánsko, Německo, kde také pracují. Všechno jde. Nenechat se brzdit debilama.
 
Anastasia Ishchenko Ja odatestovala VPL v kvetnu 2016, syn se narodil 3/2018 ale tehotenstvi z vetsi casti bylo v PN, takze jsem uz slusnou dobu bez praxe. Tento rok mam vikendove kurzy z pracovniho lekarstvi v Praze(hlida moje matka, co tam zije) a planuji se domluvit s mistnim PL nejdriv na kukackach a pak event. na zastupech (prestehovali jsme se z Prahy na vesnici, jina problematika, jiny kraj atd). Chceme jeste jedno dite, idealne v r. 2020(coz se samozrejme naplanovat neda). Na rodinu jsem cekala dost dlouho na to, abych ji upozadovala a syn od narozeni nespi, takze proste delam, co je aktualne v mych silach a nic si nevycitam(mela bych slouzit, mela bych si vic cist...). Manzel ma uvazek 0,8, aby byl s nami vic.
 
Alena Miglecová Na tohle opravdu neexistuje žádná šablona...navíc život nejde linkovat, plánovat možná, ale z mé zkušenosti je pak všechno stejne jinak.Za mě je největší stesti, ze mám dvě zdravé děti, je mi 37, atestaci ještě nemám, i když už na tom pracuj, ale nikdy bych nemenila.I když člověk v našem systému zdravotnictví musí často hodně skousnout!Drzim palce!

Hanah KrLiš Jak už psala Alenka Miglecova... Život nelze nalinkovat. Já měla vše naplánováno dokonale. Ale... Mám jedno dítě, v jeho roce jsem šla pracovat, abych zachránila rodinnou finanční situaci, druhou směnu jsem táhla doma, o rok a půl později nás jeho otec opustil. Se synem jsem absolvovala všechny předatestační kurzy za pomoci babiček, svých vlastních finančních prostředků a dost silné vůle. Nyní mám ordinaci, ale je to sakra řehole, když jste na všechno sami. Stačí jen nemoc dítěte a jste vyřízení fyzicky i psychicky.
Jsem ráda, že ho mám. K atestaci jsem se dobrala 10 let po škole. Musela jsem hlavně makat, abych vydělala na rodinu i vzdělání.
Takže já byla dohromady rok doma. A medicínu člověk nezapomene. Je to jak jezdit na kole. Ale je třeba se zajímat a číst nové věci.


Lenka Smejkalová Brlicová Je mi 38, 2 deti a atestace z cevni chirurgie...1.dite v 34, planuji ještě 1 dítě....dle me to není o tom co je lepší ale otázka priorit....ja po skole chtela delat chirurgii a venovala jsem se ji na 200 a vic %....nemluvim vubec o vycucavacim systemu, chtela jsem cestovat a žít nezávazně...kdyz jsem mentálně dospěla k tomu,ze bych chtela mít deti,tak jsem si i uvedomila, ze uz nechci pracovat v nemocnici, nechci krom 6 až 8h denne nic vic venovat systemu....jiz na materske jsem si zazadala o zarazeni do oboru VPL a dodelavam si nutne stáže....clovek se musi rozhodnout o co mu v zivote jde, co je jeho priorita....upřímně skloubit funkci matky a katdiovadkularniho chirurga nelze...vzdy se bude muset neco osidit...muj nazor a zivotni zkusenost.
 
Gabriela Bedrnová Dělám medicínu 25 let a zpětné hodnotím to,že jsem vždy od děti šla brzo do práce jako špatné....pracovat budeme nejspíš do smrti ..takže každé mladší kolegyni radim děti neodkládat a užít si je....kariéra neuteče..
 
Tereza Lukoszová Plně souhlasím s paní doktorkou Bedrnovou. Práce a můj/váš obou (jakkoliv jsou pro mne i vás důležité) a pacienti (se svými stesky a věčnou nespokojeností) tu budou stále, ale dítě nás jako matku potřebuje nejvíce právě v prvních letech života....až bude v pubertě či dospělé, těžko mu svou lásku a pozornost budeme nutit, byť bychom najednou měli čas. Mluvila jsem se spoustou žen, které upřednostnily práci před mateřstvím a naprostá většina později tohoto rozhodnutí litovala.

Monika Pól Rok po škole- kdy jsem tedy ten rok pracovala v mém vysněném oboru, jsem odešla na mateřskou s prvním dítětem. Druhé se narodilo 21 měsíců po prvním. V cca 13 m druhého dítěte jsem nastoupila na 0.2 úvazek. Manžel ( lékař) je den doma s detmi. Nyní si plánuju udělat pětiletý psychoterapeutický výcvik a pokud by přišlo třetí, opět po nějakém čase nastoupim na částečný úvazek. Ale prioritou je pro mě rodina. Atestace mě nijak zatím nepálí. Ještě musím dodat, že jsem měla blbý pocit,že mám děti před atestací a zda nevyoadnu, po třech letech pauzy to bylo jak kdybych chyběla tři měsíce. Takže pohoda. Samozřejmě si ctu odborné knihy,baví mě to. Ale když si řeknu,že od června do září nehnu doma co se týče učení brvou ,tak pohoda klídek. Konečně žádný stres. Užívám si to nakonec.ale trvalo to a taky mi psychicky pomáhá ten 0.2 úvazek. To přiznávám

Petra Johanna Bude mi 33, mám 2 děti 20 měsíců po sobě. Po škole jsem byla 3.5 roku v praci (po 2.5 letech kmen) a pak 3r 4m na mateřské, nastoupila jsem na plný úvazek, když bylo mladší 18m, byla s chůvou, tátou a babičkou a od 2 let ve státních jeslí (naprosto v pohodě). Vracela jsem se do práce, protože jsem nemohla být doma, chtěla jsem pracovat a dodělat atestaci, kterou mám od teď za rok. Pak si chci snížit úvazek a věnovat se rodine, nebo odejdu úplně a udělám si PhD (dělám jednosměnný obor). Chci jenom dodat, že jsem počas mateřské chodila učit (mám asistentský úvazek), navštěvovala jsem vzdělávací akce v oboru v Praze. Na mateřské jsem dopsala monografii a tenhle týden jsem požádala o diplom celoživotního vzdělávání. Vše jde, když jsou na to podmínky a motivace. Osobně bych bez medicíny už víc než rok nebyla. Pěkně jsem při kojení téměř 4 roky zblbla. Chci třetí dítě, ale rozhodně bych chodila opět pracovat.
 
Hana Petrasova Promiňte ale já se spíš směju jak to má paní Vypočítané s jedním dítětem rok s druhým dva dvě po sobě jedno po sobě Myslím že pán Bůh se směje taky :) Mit dítě není zajít si do obchodu prostě to nechte běžet a uvidíte jak se věci budou vyvíjet A co budete momentálně cítit Těžko teď budete řešit, jak budete za pět let s dvěmi dětmi doma nebo s jedním nebo budete na jeden den chodit do ambulance. Já jsem lékař radiolog Dítě mám jedno a přišlo k nám do rodiny až po atestaci za mne to bylo správné rozhodnutí Pro někoho to být nemusí. naštěstí práce pro lékaře je v ČR dost i všude jinde po světě Pokud budete mít podporu v rodině, zdravé děti a bude vám někdo hlídat a budete mít sama zájem určitě se někam za prací dostanete.
 
Martina Vaculíková Skloubit se da vse ale je to narocne.zalezi na te zene jak si to nastavi a zda ma za sebou i nekoho kdo ji v tom pomuze pak jde vse.Ja mam deti 3 od 20 let si delam kurzy a ted se ucim neurologii a psychologii a vse zvladam.Je to o tom aby clovek co chce delat aby v tom zacal.Treba si koupil knihu a cetl ty temata aby o tom neco vedel ja to tak taky delala.
 
Andrea Slováková Pro mě byla atestace prioritou, dělat po mateřské dalších x let otroka v nemocnici by se mi už nechtělo. Taky mám díky tomu na té mateřské (alespoň tedy ten 1. půlrok) docela slušné peníze. Takže teď mi je 32, v květnu podruhé (a zřejmě naposled) rodím, staršímu synovi je rok a třičtvrtě. Plán je po ukončení kojení začít sloužit a během mateřské si dodělat postgraduál. Zatím to vypadá na návrat do vedoucí pozice v nemocnici, ale pokud mě to tam bude štvát, tak mám několik dalších možností, jak se uplatnit. Nehledě na to, že jako externista na DPP bych měla služby placeny lépe než zaměstnanec. Každá varianta má své výhody i nevýhody. Já jsem chtěla být nejdříve materiálně zajištěna, ale s tím rizikem, že kolem třicítky už nemusí být tak snadné otěhotnět. Měla jsem ale štěstí, že to šlo hned, takže je i rodina a i slušná pracovní pozice + další kariérní možnosti.
 
Petra Slunská Po skole jsem byla rok a pul na neurologii, kterou jsem vzdala a odesla na gynekologii. Tam jsem byla ctyri roky (takze kdybych nemenila obor, mohla jsem uz mit atestaci a nemusela cekat, co skveleho zase pan ministr vymysli). Takze mam kmen, rok do atestace. Dite ma rok a ctvrt a jsem znovu tehotna. Jednou tydne odpoledne chodim do ambulance (balzam na dusi:), se dvema detmi nevim, kdy se tam opet vratim. Kazdopadne mimo budu celkem ctyri az pet let. Uvidim, protoze ty roky s detmi mi nikdo nevrati a ja je nechci proslouzit v praci. Je mi 31 let, takze pracovat budu zrejme jeste velice dlouho. Takze bych chtela rict, ze za me je rodina a deti nenahraditelna a rozhodne bych to nelinkovala podle prace. Asi v tom dost hraje roli, ze vas pred materskiu nesemlel system. Preju vam, abyste udelala pro vas spravne rozhodnuti! :)
 
Lenka Čábalová Bude mi 33, mám 2leté dítě a v plánu je určitě ještě jedno. Odatestovala jsem těsně před porodem a od dceřiných 4 měsíců pracuju na 0,2 úvazku - na klinice, v operačním oboru; udržuju se tak s medicínou v kontaktu a podobný plán mám i s druhým dítětem (i když asi ne hned po 4 měsících, pro mé extrémně kontaktní dítě to tehdy byl dost šok a i tím, jaká je teď situace na mém pracovišti, jsem z přílišného spěchání zpět do práce dávno vyléčená...). S malou nespavou přísoskou je to hodně náročný režim (teď jsem navíc začala i sloužit, v poslední době už fakt padám na hubu a upřímně řečeno se začínám těšit na další mateřskou), ale s podporou rodiny, v mém případě báječného manžela/tatínka, se to zvládnout dá. Původně jsem měla úplně jinou představu, ale člověk míní a dítě mění; teď si vážně nedokážu představit chodit do práce víc než ten jeden den týdně - nejen že bych ošidila své dítě, ale ošidila bych i sebe; tady těch pár krásných let by mi žádná sebevíce naplňující práce nevrátila. Na druhou stranu jsem ale nesmírně vděčná za možnost mít zkrácený úvazek - opravdu mi to udržuje získané vědomosti a dovednosti a návrat do práce "naplno" pak nebude taková studená sprcha; dokonce u mě ani nedošlo k totálnímu přehodnocení své kariéry, nadále chci zůstat u operování a na to stát se ambulantním lékařem opravdu neaspiruju. Každopádně to chce mít na takovéto fungování odvahu, pevné nervy a především oporu v partnerovi (případně spolehlivé hlídací babičky, které já nemám).

Kateřina Kedroňová Tak já jsem rodila 3 týdny po poslední státníci, plánuji mít dvě děti po sobě, užít si je a pak nastoupit do práce, na pediatrii. Našemu rozhodnutí se diví jen rodina a známí, co se ve zdravotnictví nepohybují. Naopak lékařky, se kterýma jsem mluvila, vidí po letech praxe tohle načasování jako ideální a nejedna mi řekla, že kdyby se mohla rozhodnout znovu, udělá to stejně jako já. A musím na 100% souhlasit s tím, že ono prakticky není co zapomínat. Většinu věcí se člověk stejně učí až v praxi.
 
Simona Janakova Pokud je ji vyrazne prednejsi rodina nez kariera, tak bych sla do oboru, ktere se daji delat ambulantne a jsou relativne poklidne (ocni, kozni,...) anebo obory komplementu (radiologie, biochemie, genetika, imunologie, mikrobiologie). Urcite jde i chirurgie, ale osobne neznam moc lekarek na vseobecne chirurgii s ditetem. Je varianta kousnout se na minimalne pet let a jit na plastiku (oblejzat nejakou/nejake kliniky plasticke chirurgie predem je nutnost), co se tyce interny, tak ve fakultni nemocnici to neni nic zavideni hodne... no myslim, ze energeticky mene zatezujici varianta... kapitola sama pro sebe je nutnost sluzeb v techto oborech... velmi zavisi na konkretnich vecech
.. do jake nemocnice chce nastoupit, jestli ma urgentni prijem, jestli ma pak doma zazemi, hlidaci babicky, taky zavisi co dela za praci partner, jestli muze rano odvest dite do skolky (ona nejspis na 7 bude psat vizity) atd atd. Dalsi vec je si zvazit, jestli chce rychle odatestovat anebo je ji to jedno, jsou obory kde se jaksi da odatestovat za 5 let a obory kde to prakticky nejde... posledni vec, uvedomit si, jestli chce atestovat s ditetem anebo az po nem... chce rodit do 30let a pocitat s tim, ze se to muze prodlouzit...
 
Hana Volná Já zvolila z rodinných důvodů praktika. Manžel je na ARO, v práci pořád, dvě nemocniční kariéry bychom nezvládli. Chtěla jsem krátkou dobu do atestaci, atestovala s miminkem a mohla se pak krásně na jeden až dva dny vracet do ambulance. Teď mám druhé dítě, je mi 32 a mám pocit, že jsem to udělala dobře. Za mě opravdu není dobrý nápad děti kvůli práci odkládat, na druhou stranu je fajn mít ten "záložní plán", vracet se někam na ten den jde mnohem dříve než za 3 roky, tolik z toho nevypadnete..nedokážu si ale představit, že bych se učila na atestaci teď, se dvěmi dětmi. Ale to je také otázka rodinné pomoci, samozřejmě.
 
Martina Bejdová Ja jsem chtela jit po skole nejdriv na chvili pracovat, abych to dostala do ruky (v mem oboru je hodne dulezita manualni zrucnost), nakonec jsem zustala ctyri roky a pote jsem (tesne pred vyhorenim) odesla na materskou, atestovala dva mesice po porodu a jaksi me ted nic moc netahne zpet. Planuju si uzit dite a pak dalsi dite... a pak se zacit pomalu vracet. S tim, ze mi ujede vlak, pocitam a jsem rada, ze mam tu atestaci.
 
Eliška Salingerová Velmi záleží na vybraném oboru a na formě zaměstnání. Já si otevřela soukromou ordinaci VPL hned po atestaci, první dítě jsem měla v 31l., nyní ve 34 čekám druhé. Mám velký problém do ordinace sehnat zástup tak, abych si mohla dovolit být s dítětem na MD. Od dcerky jsem s evracela na 4 dny do práce v půl roce, poté se někdo na zástupy našel, nicméně stále docházím 2-3 dny v týdnu. ideální to rozhodně není, nevyhovuje mi to. Naštěstí mám úžasného manžela, se kterým se v péči o dcerku střídáme, čili na jesle či chůvu nepřipadla ani myšlenka. Nyní řeším druhou MD, zatím se mi zájemci také nehrnou. A to mám ordinaci v Praze, moderně vybavenou, akreditovanou, plat nabízím více než slušný, nyní přistupuji i k nabídce náborového příspěvku při podepsání delšího úvazku. Kdybych se tolik nesnažila a nebudovala ordinaci, raději se nechala někde zaměstnat, můžu si užít MD dle svého gusta. Za mě důrazně doporučuji užít si mateřství, práci řešit až poté. Vždy je možnost nechat se někde zaměstnat na 1-2 dny v týdnu, když už dítko chápe, že maminka také musí pracovat.
 
Kéta Mar Taky jsem otěhotněla v šestaku. Rodila jsem měsíc před poslední státnicí. Pul roku po porodu jsem opět otěhotněla (plánovaně) a během druhého těhotenství jsem dodělala školu. Chtěla jsem děti takto za sebou, právě abych nebyla tak dlouho doma, zdálo se to tedy jako ideální varianta. Když bylo druhému dítěti 2 roky, začala jsem mít pocit, že bych měla někam nastoupit, než zapomenu úplně vše. Taky jsem měla pocit, že mi něco utika... Nastoupila jsem tedy do nemocnice, když bylo dceři dva a půl. Zjistila jsem, že si sice opravdu nic nepamatuji, ale také jsem pochopila, že ani čerství absolventi na tom prakticky nejsou o moc lépe. Trochu lépe ano, ale ne propastne. Taky mi došlo, že i kdybych bývala byla doma další tři roky, nastupovala bych pravděpodobně úplně stejně neschopná. Praktické věci jsme ve škole neviděli, takže v hodně věcech už to být horší nemůže. Těžko se zapomíná něco, co člověk nikdy neuměl a nevěděl... A vůbec nejdůležitější pro mě bylo zjištění, že mi ta práce ve skutečnosti nic nedávala. Neprinasela žádný pocit uspokojení, užitečnosti, prostě nic. Když se k tomu přidal fakt, že jsem si nesedla s nadřízeným a do práce jsem chodila se strachem a měla jsem po dvou měsících pocit, že brzo vyhorim, odešla jsem zpět na mateřskou. Po půl roce jsem nastoupila do jiné nemocnice, kde se cítím mnohem lépe. Vše jsem se musela učit od začátku, stále se budu muset hodně hodně učit, ale zpětně vím, že by to nebylo jiné, kdybych byla doma déle. Nemusela jsem mít děti hned po sobě, nebo jsem mohla být doma s druhým dítětem déle, nebo mít třetí... Když jsem byla na mateřské, potkala jsem pár doktorek, které byly doma s dětmi dohromady kolem osmi let v kuse a radily mi, ať také nespěchám, ať si to užiji, a že se tak jako tak budu učit všechno znovu. Nedala jsem na ně, ale časem jsem došla k tomu samému. Ještě se člověk může vydat tou cestou, že nastoupí do oboru, který se ve škole moc nevyucuje, takže jsou na tom všichni stejně- absolventi i ženy po mateřské (radiologie, ARO, soudní lékařství...).
 
Bára Pykalová Ja budu mít jen takovou připomínku, trochu mi vadi jak to vyznívá ze i chlapu je jedno, ze jsou non stop v praci. Me prijde pro rodinu a pro vztah hrozny kdyz je chlap kazdy druhy vikend v práci a dite skoro nevidí.
 
Susanna Bodnárová ja si nedokážem predstaviť že by som mala muža lekára... myslím že rodinu kde su obaja lekári je asi velmi ťažké koordinovať....z okolia ale mám pocit že naozaj si lekári hladaju často ženy mimo svoj obor tak isto to platí aj naopak
 
Lucik Veselovska také mám muže mimo medicínu...dr bych nechtěla kvůli rodinnému životu...
 
Jana Norkin Zemanová Za mě, pořiďte si dvě najednou nebo velmi krátce po sobě, zjistíte, že třetí by byl fakt masakr. Po prvním roce toho druhého pokračovat v práci na půluvazek je reálné a dostačující. Po 3.roce života druhého můžete při přeškolní výchově pracovat na celý úvazek :)
 
Lenka Thieme Nejvíc podle mé záleží na tom, co bude dělat za práci tatínek od plánovaných dětí :).Jestli Ti pohlídá a nebo třeba někdo z rodiny, jde zvládnout všechno. Jinak ideální je mít děti už při škole. Já měla jedno po kmeni a atestovala jsem podruhé těhotná. Se dvěma malými dětmi si nedokážu stážování a nějakou přípravu k atestaci vůbec představit. Až pak povyrostou, tak to je asi jednodušší.
 
Martina Půbalová Já po škole nastoupila na internu, udělala jsem kmen, odstazovala co šlo, atest. jsem nestihla, první dítě jsem měla v 31,do práce jsem se vracela na část. úvazek po 2,5letech, pracovala jsem rok, pak 2.dite v 35 letech, pak 3.dite neplánovaně v 37 letech, doma jsem byla5 let, teď jsem se vrátila, neumím nic, atestovat budu asi v 50.
 
Žaneta Hokschová Já měla první dítě ve 33,jestli chcete mít 3 mějte je nereste práci,apropo pokud se bojíte o vypadnuti z práce chodte sloužit
 
Martina Mašková Já mám dítě jedno, po 2 rocích praxe (v zahraničí). Vnímám to úplně jednoduše - medicínu jako stará dělat můžete, děti nikoliv. Vůbec nic vám neuteče :) fakt. Notabene v Čechách, mám dojem, že jsou zde podmínky pro mladé lékaře natolik pos***é s prominutím, že už to o moc víc dolů jít němůže a vůbec neuškodí trochu počkat, jak se situace vyvine. Každopádně - práce vždy bude, pacienti také, bude obojího jen víc a po vás poptávka jen vzroste! nenechte si namluvit, že by systém nechtěl vás, nebo jste pro něj nebyla dost dobrá. Systém je vyhladovělý po lékařích, vy máte skvělé žádané vzdělání a bude žádané ať vám bude 30 nebo 40! Udělejte to tak, jak je konkrétně pro vaši rodinu, vás a vaše manželství nejlepší a nic se nebojte, že byste nebyla dost dobrá - mám i pocit, že tohle řeší většinou dobří doktoři a naopak každý slepý střelec má pocit, že je mistr světa omeleta.
 
Jiří Mirek Když budu mluvit za sebe a za ženu (oba doktoři): Především je škoda si podle předatestační přípravy linkovat život a přizpůsobovat tomu něco tak hluboce osobního, jako je zakládání rodiny. Člověk může snadno litovat toho, že kvůli práci zanedbal sebe a svůj osobní život, ale těžko bude kdy litovat let strávených s blízkými, když mohl uhánět kariéru na klinice. Možnosti jsou různé a rozhodně je pro rodinně založenou ženu (i muže) dobrá volba zvolit si obor, který nevyžaduje příliš velkou časovou a osobní investici. Znám taky muže-lékaře, co nepracují na plný úvazek a střídají se s ženou na rodičovské. Medicínu nezapomeneš, navíc se můžeš držet v obraze i během pobytu doma. Hlavní je, aby člověk dělal to, co momentálně cítí, že mu přinese štěstí. Do dělání dětí ani kariéry tě přece nikdo nemůže nutit. Hodně štěstí ve výběru cesty!
 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů