Skip to main content
 



Pouštění žilou

Pouštění žilou můžeme odborně označit jako léčebnou venepunkci, tj. odběr žilní krve, který má mít léčebný efekt. V historii ve středověku se jednalo o velmi oblíbenou metodu, která se prováděla často a mnohdy pacientovi víc škodila, než pomohla. V dnešní době bylo pouštění žilou již prakticky opuštěno, přesto však i v moderní medicíně existují určité stavy, které venepunkce vyžadují.

 

Historie

Ve středověku bylo pouštění žilou poměrně populární, krevních ztrát se dosahovalo naříznutím některé povrchové žíly nebo přikládáním pijavic. Filozofie byla taková, že s odcházející krví se měl nemocný „čistit“ od původce nemoci. Řada lidí se sice uzdravila, jenže to byli spíše nemocní, kteří by se uzdravili stejně i bez venepunkce. Naopak u nemocných v těžších stavech mohla být byť dobře míněná krevní ztráta oním pověstným posledním hřebíčkem do rakve.

 

 

Provedení

Provedení je velmi jednoduché. Pacientovi je za sterilních podmínek nabodnuta některá z povrchových žil na těle, typicky na horní končetině, a je mu odsáto určité množství žilní krve. Obvyklý objem je 500 mililitrů krve. Zákrok se s určitým časovým odstupem (většinou týdny) opakuje dle potřeby.

 

 

Využití

V dnešní době má opakované pouštění žilou místo v terapii dvou základních stavů – hemochromatózy a polycytemia vera. Hemochromatóza je vrozené onemocnění, u kterého se v těle postupně hromadí železo a poškozuje řadu orgánů. Lidské tělo nemá moc možností, jak se železa zbavit a pouštění žilou je vhodné řešení. Lidské červené krvinky totiž obsahují krevní barvivo hemoglobin obsahující železo a opakované cílené krevní ztráty tak množství železa v organizmu sníží. Polycytemia vera je onemocnění krve, kdy dochází k abnormálně velké tvorbě červených krvinek v kostní dřeni a to vede ke zvýšení počtu červených krvinek v krevním oběhu. Stav je nebezpečný, protože mění fyzikální vlastnosti krve a zvyšuje její srážlivost. Opakované venepunkce opět sníží počty červených krvinek a nemocnému mohou ulevit.

 

 

Nevýhody

K venepunkci je nutné získat přístup do některé z žil, což trochu bolí (vpich jehly) a navíc je tu určité riziko zanesení infekce (v dnešní době při správném postupu ovšem minimální). Opakované venepunkce jsou relativně málo šetrné, protože odstraňují nejen červené krvinky, ale i ostatní buňky a krevní plazmu, což pro organizmus představuje zátěž. Kromě toho by necitlivě prováděné časté venepunkce mohly způsobit rozvoj chudokrevnosti. Z těchto důvodů existují i citlivější metody odstranění červených krvinek z krve jako je například tzv. erytrocytaferéza. Při ní se nechá krev pacienta protékat speciálním přístrojem, který oddělí červené krvinky a vrací zpět do těla krevní plazmu.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů