Skip to main content
 


Ostatní 65

65. Syfilis + kapavka + další pohlavně přenosné nemoci

 

 

1. Syfilis

Syfilis patří mezi potenciálně závažná sexuálně přenosná onemocnění. Vyvolávajícím patogenem je spirocheta Treponema pallidum.

 

Přenos

Přenos je klasicky tělesnými tekutinami při pohlavním styku včetně nekoitálních aktivit. Dnes již vzácný je transplacentární přenos z matky na plod. Přenos kontaminovanými předměty denní potřeby je raritní, ale zcela jej vyloučit nejde.

 

Projevy

 

a) Získaná syfilis má inkubační dobu cca 3 týdny, někdy i déle. Onemocnění má tři základní stadia, přičemž bez léčby je riziko přechodu do vyššího stadia cca 30%.

 

První stádium je stadium tvrdého vředu (ulcus durum), což je nebolestivá tuhá vředovitá léze vzniklá v místě vniku bakterie do organizmu po 3 týdnech od nákazy. Většinou je přítomna na zeních pohlavních orgánech, může však být i v dutině ústní, či na jiném slizničním povrchu. V okolí léze se běžně rozvíjí otok tkání. Po 6 týdnech od infekce se objevuje lokální lymfadenomegalie.

 

Druhé stadium je stadium generalizace infekce a objevuje se za cca 9 týdnů po infikaci. Projevuje se prchavými zarudlými exantémy a enantémy, poměrně často se objevuje ložisková alopecie, generalizovaná lymfadenomegalie a někdy i postižení hrdla a tonsil s výsevem zarudlých papul s šedavými povlaky a zhrubnutím hlasu. V místech zapářky (třísla, perianálně) mohou vzniknout charakteristické zarudlé papulózní útvary známé jako kondylomata lata.

 

Pozdní stadium syfilis je opět multiorgánové a rozvíjí se až za řadu let po infikaci. Typickým nálezem jsou tzv. gummata, což jsou ložiska granulomatózního ohraničeného zánětu. Příznaky jsou pak spojeny s narušenou funkcí řady tkání. Většinou dominuje postižení CNS (neurosyfilis) se známkami progresivní paralýzy (demence, megalomanie, rozpad osobnosti) a poškození zadních provazců míšních (tabes dorsalis – tabická chůze). Nebezpečná je aortitida s rizikem vzniku ruptury hrudní aorty (viz. Kléma).

 

b) Vrozená syfilis je naštěstí v rozvinutých zemích velmi vzácná. K přenosu dochází nejčastěji v prvním trimestru, poté je již transplacentární přenos méně pravděpodobný. Pokud nedojde k abortu a nakažený plod je donošen, jsou u něj přítomny závažné příznaky (hepatosplenomegalie, kožní infiltrace – lakové patičky, ragády úst, postižení kostí se vznikem caput quadratum, poruchy chrupu, slepota, hluchota apod.).

 

Diagnostika

Na diagnózu pomýšlíme při nálezu klinických známek onemocnění, relativně nejsnadnější je to v prvním stádiu. Při podezření by měl být pacient vyšetřen infekcionistou, nebo dermatovenerologem, choroba podléhá hlášení.

 

Treponemy lze po speciálním barvení nativního preparátu potvrdit mikroskopicky ze sekretu ze slizničních lézí prvního a druhého stadia.

 

Sérologicky lze prokázat specifické protilátky proti Treponema pallidum ve třídách IgG a IgM (např. test TPHA). IgM protilátky se objevují za cca 6 týdnů po infekci. U prvního stadia tedy mohou i nemusí být přítomny, ale prakticky vždy jsou pozitivní u stadia druhého.

 

Alternativou je sérologie netreponemová (Bordetova-Wassermannova reakce), kdy se prokazují protilátky zaměřené proti fosfolipidovým antigenům. Testy mohou být často falešně pozitivní při jiných infekcích a autoimunitních chorobách.

 

Terapie

Antibiotikem první volby je parenterální PNC, doba terapie je cca 15 dnů u prvního stadia a 21 dnů u pokročilejších stádií. Efekt léčby se hodnotí dle titru protilátek.

 

 

2. Kapavka

Kapavka je způsobena bakterií neisseria gonorrhoeae. Jde o infekční onemocnění podléhající povinnému hlášení. Choroba se přenáší pohlavním stykem, u mužů mívá podobu uretritidy s hnisavým výtokem a pálením močové trubice, méně často může způsobit vznik prostatitidy, nebo epididymitidy. U žen se mohou objevit příznaky uretritidy, nebo hnisavý gynekologický výtok, ale infekce může být často téměř asymptomatická. Bohužel ale může postihnout hlubší gynekologický trakt (cervicitida, salpingitida, endometritida) s tvorbou adhezí a trvalým narušením plodnosti. Při nákaze orálním sexem se může objevit gonokoková infekce nosohltanu, která je podobná streptokokové tonsilitidě, při přenosu análním stykem se objevuje bolest konečníku a hnisavá sekrece. Děti se mohou nakazit od infikované matky při průchodu porodními cestami, nejčastější formou infekce je gonokoková konjunktivitida. Základem diagnostiky je kultivační vyšetření z uretry, nebo u žen z endocervixu (případně z jiných postižených oblastí).

 

Při průkazu kapavky pře zahájením léčby má být vyšetřena sérologie na syfilis a HIV se zopakováním za 3 měsíce po skončení terapie.

 

Terapie je možná jednorázovým podáním ATB. Problémem je rostoucí rezistence, proto se doporučuje ceftriaxon 500-1000 mg i.m. + 2 g azitromycinu.

 

 

3. Ostatní bakteriální STD

Jmenovat lze chlamydiové infekce (některé sérotypy chlamydie trachomatis) a mykoplazmové infekce. Celosvětově je nutné zmínit i měkký vřed (hemofilus ducreyi), který se u nás nevyskytuje.

 

 

4. Virové STD

Do této skupiny patří HIV, hepatitida B a C, onemocnění HPV virem (kondylomata accuminata, riziko karcinomu děložního čípku, možnost očkování!) a infekce herpesviry (zejm. HSV-2 - genitální opar).

 

 

5. Parazitární STD

Z parazitárních STD lze jmenovat zejména pedikulózu vyvolanou pediculus pubis (veš ohanbí – muňka, filcka) a trichomoniázu. Trichomoniáza vyvolaná bičenkou poševní způsobuje u obou pohlaví uretritidy a u žen kolpitidy s pěnivým zelenožlutým výtokem. Základem terapie je metronidazol.

 

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů