Skip to main content
 


O sociální péči

Rád bych touto cestou věnoval trochu delší příspěvek reakci na výroky Petra Kajnara (ČSSD), který se vyjádřil k problematice sociální péče v kauze Slunečnice. Tato kauza souvisí s nevhodným chováním ošetřujícího personálu vůči klientům domova pro seniory v Ostravě-Porubě. Pan Kajnar použil hodně ostré výrazy, když hovořil o péči o „pokálené, dementní starce a stařeny“ a řada lidí mu kvůli tomu nemůže přijít na jméno. Já bych byl v tom odsuzování opatrnější, protože Petr Kajnar ťal do živého (o vždycky bolí) a možná záměrně, možná nechtěně poukázal na podstatu věci.

Co všichni víme je, že jednou budeme taky staří a nemocní (pokud se stáří vůbec dožijeme) a každý jistě souhlasí, že starým lidem je nutné zajistit důstojnost, péči, potřebnou pomoc a co nejvyšší kvalitu života. Těžko najdeme člověka, který by s tímto nesouhlasil, ostatně jeho charakterové vlastnosti bych rád (či spíše nerad) viděl. Jenže... podobné fráze se snadno říkají.

Stárnutí je nevyhnutelný biologický proces spočívající v postupném zhoršování tělesných funkcí a poklesu rezerv organizmu. U řady lidí se prohlubují různé charakterové negativní vlastnosti, klesá sebeobslužnost, objevují se problémy s hybností, s inkontinencí moči i stolice, mnoho lidí trpí depresemi a projevy demence s nejrůznějšími poruchami chování.

Vaše pracovní náplň při péči o seniory pak jsou opakující se směny, během kterých se neustále staráte o tyto nemocné seniory, krmíte je, utíráte zadky, řešíte zápach stolice a moči, řada těch seniorů na vás bude zlá (ne, oni za to nemohou) a jejich rodiny někdy také. Na konci této cesty je vždy smrt. To vše za nepříliš vysokou mzdu a v chronickém přepracování. Neznám přesnou současnou legislativu, ale zarazil mne internetový dotaz na Kancelář Ombudsmana pro zdraví z roku 2015: „Pracuji jako všeobecná sestra v DD. Je možné, aby měla 1 sestra při denní směně na starost 98 uživatelů. Děkuji“. Odpověď je delší, ale v zásadě říká toto: „Je to možné“ (detailně zde). Už jen ten dotaz mluví za vše.

Taková práce prostě klade na pečovatele výraznou emocionální zátěž a velmi snadno může vést k vyhoření. Že se pak časem u některých pečujících objeví různé formy patologického chování vůči klientům se může stát. Nemělo, ale může. Je to špatné a měli bychom proti tomu bojovat. Není ale správnou formou řešení provinilce vyhodit, veřejně poplivat a pak vesele pokračovat v zajetém systému. Slušnou kvalitu života totiž nepotřebují pouze senioři, ale také ti, kteří se o ně tímto způsobem starají. A to je, přátelé, nepříjemná pravda.

Nesouhlasil bych jen s částí, kdy pan Kajnar hanlivě hovoří o odkládání seniorů do „starobinců“, aby si děti užily života. Mládí těch „dětí“ bývá už také pryč a jak myslíte, že si užívají toho života? Většinou pracují a ze svých daní živí stát, což by zrovna ČSSD ocenit mohla. Jistě, mnohdy je možné mít seniory doma, ale u těch skutečně polymorbidních a nesamostatných je taková péče prací na plný úvazek. Jsou sice různé sociální dávky, které se mohou čerpat, ale jedinec v produktivním věku, který se bude třeba roky o seniory starat, nebude chodit do práce a nebude vydělávat na náš sociální stát, naopak z něj bude peníze odčerpávat. Mnoho lidí jistě namítne, že dříve spolu žilo více generací doma, lidi se o sebe starali, prostě tradiční staré zlaté časy. Uvědomte si ale jedno – v těch zlatých časech, třeba před 100 lety, byla průměrná délka života kolem 50 let. Staří lidé tehdy byli jiní než dnes a nevyžadovali takovou péči. A proč? Protože tehdy nebyla současná moderní medicína a ti lidé prostě zemřeli bez dlouhého marodění. Průměrný senior byl o hodně mladší, prakticky s ničím se chronicky neléčil (ani nebylo jak), mohl dokonce pomáhat v domácnosti a s dětmi. Jednoho dne pak přišla nějaká náhlá tragická událost (např. nějaká infekce, pád se zlomeninou krčku kosti stehenní apod.) a ten starý člověk během krátké doby zemřel. Chvíli byl smutek a pak zase život pokračoval dál. Moderní medicína řadě lidí umožní dožít se kvalitního stáří, které si dotyční užijí, ale nevyhnutelně bude produkovat i řadu seniorů těžce nemocných a bez jakýchkoliv rezerv, kteří budou vyžadovat neustálou komplexní ošetřovatelskou péči. Tyto chronicky nemocné pak sice dokážeme udržet naživu řadu let, ale nedokážeme jim vrátit mládí a soběstačnost. Kvalitní sociální péče v nějaké formě domova pro seniory s 24 hodinovou ošetřovatelskou péčí je pro takové jedince a jejich příbuzné z mého pohledu naprostou nutností. A to je druhá nepříjemná pravda.

Můžeme se pohoršovat nad tím, jak se pečovatelky v dokumentu chovají k seniorům hnusně. Bylo by podivné, kdyby to někoho nechalo chladným. Zároveň se ale zamysleme nad tím, zda to třeba není tak trochu i naše chyba. Námi volení představitelé do roku 2015 podle všeho nezajistili jasné minimální personální zabezpečení sociálních služeb (a dost pochybuji, že v současnosti bude situace jiná). A řečnická otázka na závěr. Jsou-li vaši blízcí hospitalizováni v domově pro seniory, chodíte během návštěvy pravidelně i za pečovatelkami, poděkujete jim, případně jim donesete květiny nebo nějaký dárek? Nebo to berete jako samozřejmost?
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů