Skip to main content
 



Nepříjemné informace

Poskytování nepříjemných informací je běžnou praxí interního lékaře, v drtivé většině jde o diagnózu nádorových onemocnění. O jiné diagnózy v podstatě nejde, protože ostatní (byť třeba i horší) nemoci v lidech až tak velký strach nevyvolávají. Věta "Máte rakovinu tlustého střeva." (byť včas zachycenou a vyléčitelnou) vyděsí, zatímco oznámení "Prodělal jste infarkt a máte pokročilé selhávání srdce" je většinou přijata s relativně stoickým klidem. Budu se proto věnovat zejména podání informace o přítomnosti zhoubného nádorového onemocnění. A jak si v současném marasmu české medicíny o spoustě věcí myslím, že jsou v reálné praxi k ničemu, tak tahle problematika k nim rozhodně nepatří.
 
Jak nepříjemnou diagnózu sdělit? Každý lékař na to má svůj pohled. Určitě bych hned v úvodu řekl, že je dle mého názoru nutno postupovat individuálně, ale nikdy nemocnému nelhat. V podstatě nejlepší je představit si na místě nemocného sebe a jednat dle Bible nebo imperativu I. Kanta (tj. chovat se k ostatním tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám) - tímto způsobem v podstatě nemůžeme moc šlápnout vedle.
 
Při sdělování nepříjemné informace je nutné věnovat nemocnému plnou pozornost. Pro lékaře jde v podstatě o banální úkon prováděný často, pro příjemce zprávy a jeho okolí to je ovšem osobní tragédie. Z toho důvodu se vyplatí si pacienta pozvat někam do klidného prostředí, kde mu informaci řekneme mezi čtyřma očima. Během hovoru není vhodné nikam odbíhat nebo zvedat telefony. Není to vždycky jednoduché, ale je to určitě slušné.
 
Další, a řekl bych důležitým faktorem, je postupné dávkování informací. Kdo už nějakou dobu v medicíně pracuje, tak jistě ví, že většina lidí se aktivně na nic nezeptá. Toho je možné využít a postupně během hospitalizace naznačovat, že jde o "nález", u kterého vyšetřujeme jeho přesný původ, nebo že "zatím nevíme přesně, ale může to být i vážné", apod. Není to lhaní - i když tušíme, že pacient má nádorové onemocnění, tak až do stanovení histologie si většinou nemůžeme být úplně jisti. Teprve když jsou výsledky vyšetření jasné, můžeme říct pacientovi plnou pravdu. Lidé pochopitelně nejsou hloupí a vážnost situace vycítí. Doba od prvního vyšetření do stanovení diagnózy (a informování) by z toho důvodu měla být co možná nejkratší. Nejde ani tak o prognózu jako o psychologický efekt - ta bezmoc při pomyšlení, že asi máte v těle nádor a teď čekáte 4 týdny na dovyšetření, musí být hrozivá.
 
Ve chvíli, kdy plnou pravdu řekneme, bychom měli mít připravený plán dalšího postupu. Ideální je znát časný termín vyšetření onkologem, případně podat alespoň zevrubné informace o tom, jak bude asi léčba probíhat (případ pacienta jsme již samozřejmě s předstihem projednali s onkologem, nebo v rámci chirurgicko-onkologického semináře). Pokud není kurativní léčba možná, je nutné nějak taktně zdůraznit, že ani v takovém případě nad nemocným nelámeme hůl a budeme v budoucnu dělat vše, co je v našich silách, a že ho budeme léčit (i paliativní léčba je léčbou!). Naděje je důležitá a neměla by se lidem brát.
 
Při rozhovoru je vhodné sledovat reakce nemocného. Pokud nabudete dojmu, že si v některých věcech nerozumíte, je vhodné podané informace zopakovat. Podobně je hodně důležité hodnotit reakce rodiny a příbuzných. Pokud se tváří kamenně nebo lehce nepřátelsky, je dobré se zeptat, zda situaci opravdu chápou, zda se chtějí na něco zeptat, nebo zda s čímkoliv nesouhlasí.
 
Závěrem bych znovu zdůraznil, že je nutný individuální přístup. Pokud se například jedná o starého a velmi chatrného člověka, který není zcela orientovaný, a u kterého není kurativní léčba indikována, může být někdy lepší informovat pouze jeho příbuzné a nikoliv jeho samotného, pokud se sám aktivně neptá. A když se zeptá, tak už je rozhodnutí jenom na vás.


Zkráceně bych výše uvedené zkrátildo těchto bodů:
 
1. Nikdy nelhat (kromě velmi výjimečných případů)
2. Informace postupně dávkovat
3. Vyšetřovat co nejrychleji (!)
4. Najít si čas
5. Někdy neříkat úplně všechno
6. Nebrat naději

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů