Skip to main content
 



Lepra

Lepra se označuje také jako malomocenství nebo jako Hansenova nemoc. Jde o chronickou infekční chorobu, která se naštěstí v civilizovaných evropských státech včetně České republiky již nevyskytuje. Celosvětově však stále případy lepry existují, zejména v některých afrických státech a v Indii.

 

Příčiny

Původcem onemocnění je bakteria známá jako mycobacterium leprae [mykobakterium lepré], která patří do skupiny mykobakterií. Je podobná své známější sestřičce, kterou známe pod názvem mycobacterium tuberculosis, a která je původcem tuberkulózy. A skutečně - mezi leprou a tuberkulózou najdeme řadu podobností.

 

K přenosu dochází blízkým kontaktem s nemocnými a s předměty denní potřeby, které používají. Většina forem nemoci není nijak silně nakažlivá a k nákaze dochází jen při delším soužití s nemocným člověkem. Vyšší riziko rozvoje onemocnění mají obecně lidé s oslabenou imunitou.

 

 

Projevy

Infekce u lepry může postihnout řadu tkání, v nichž vznikají ložiska granulomatózního zánětu. Imunitní systém si s mykobakteriemi není většinou schopen účinně poradit a odstranit je z organizmu, což vede k postupnému šíření nemoci. Lepra má více forem. Někdy dominují kožní příznaky za vzniku deformujících vředů a světlých, či tmavých skvrn, jindy dominuje postižení nervů za vzniku zánětlivé polyneuropatie (poruchy citlivosti, poruchy hybnosti, brnění končetin). Poměrně často vzniká charakteristicky deformovaný obličej s četnými tvrdými podkožnímu uzly. Postiženy bývají i sliznice dýchacích cest se vznikem chronické rýmy. Neléčená lepra může probíhat i řadu let a postupně způsobuje těžké deformace jednotlivých částí těla. Narušení kožního krytu může u nemocného způsobit opakované nasedání dalších bakteriálních infekcí.

 

 

Diagnostika

Na diagnózu lze pomýšlet ve státech s prokázaným výskytem lepry na základě klinických příznaků, v případě nejistoty lze diagnózu potvrdit histologickým vyšetřením vzorku z některého ložiska.

 

 

Léčba

Ve středověku léčba neexistovala a nemocných se lidé stranili, protože věděli o přenosu nákazy blízkým kontaktem. Někdy byli nemocní zabíjeni, jindy byli soustřeďováni do karanténních zón, kterým se tehdy říkalo leprosária. V leprosáriu pak žili nemocní až do své smrti. Ze známějších dosud zachovaných (ač samozřejmě již nefunkčních) leprosárií bych jmenoval například bývalou benátskou pevnost na malém řeckém ostrůvku Spinalonga u břehů severní Kréty, jehož návštěvu při pobytu na Krétě určitě doporučuji.

 

Velký zlom nastal ve 20. století po objevení antibiotik. Mykobakteria jsou sice proti řadě antibiotik poměrně odolná, ale dlouhodobá terapie obvykle vede k uzdravení. Kromě antibiotických preparátů se mohou podávat i další chemoterapeutika, která hubí mikroorganizmy. Vzhledem ke značné odolnosti bakterie je preferována kombinovaná léčba (více preparátů najednou), která trvá týdny, či dokonce měsíce.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů