Skip to main content
 


Kauza Tomáše Hudlického

Rád bych věnoval krátký text nepříjemné situaci, která se stala profesoru Tomášovi Hudlickému. Nejde o téma úzce se týkající medicíny, ale přesto s ní vzdáleně souvisí, protože jde o problém svobody slova v prostředí odborných publikací.

Profesor Tomáš Hudlický v roce 1968 emigroval z Československa a nyní působí na prestižní kanadské Brockově univerzitě. A co se přihodilo? Profesor Hudlický publikoval odborný text do časopisu Angewandte Chemie. Text prošel standardním recenzním řízením a byl časopisem zveřejněn. Problémem se následně stalo několik krátkých pasáží, kde profesor hovoří o diverzitě na univerzitách a vyslovuje názor, že (cituji:) „Během posledních dvou desetiletí získaly mnohé skupiny ‚preferovaný status‘ (navzdory podstatnému zvýšení počtu přijímaných žen a zástupců minorit). Preferenční přístup k jedné skupině nevyhnutelně vede k nevýhodám pro druhou. Každý kandidát by měl mít stejnou příležitost získat místo, a to bez ohledu na svou identitu. Praxe, která míří na rovnost výsledků, je kontraproduktivní, pokud vede k diskriminaci nejlepších kandidátů.

Dalšími kameny úrazu jsou citace výroku M. Polanyiho o vztahu učitele a žáka, že „...musí existovat bezpodmínečné podřízení učedníka mistrovi “ a kritika publikační praxe některých čínských vědců.

Po zveřejnění textu došlo v odborných kruzích k pozoruhodnému zemětřesení. Časopis schválený text téměř okamžitě stáhnul, odstoupilo 16 ze 44 členů redakční rady časopisu, za vydání článku se omluvilo předsednictvo Německé chemické společnosti, byli propuštěni dva editoři a byla ukončena spolupráce s příslušnými externími recenzenty. Následně se za pana profesora omluvila i jeho univerzita slovy:

„Univerzita se dověděla o článku, jehož autorem je profesor Tomáš Hudlický (…) Článek obsahuje vysoce sporná tvrzení, která uvádějí do rozporu podporu rovnosti a diverzity s podporou akademických zásluh a výsledků. Tato tvrzení jsou bolestná a odcizující pro příslušníky odlišných komunit a pro historicky marginalizované skupiny, jež byly až příliš často vystaveny zpochybňování svých schopností a své kvalifikace. (…) Názory obsažené v tomto článku nejsou typické pro komunitu naší univerzity. Jsou hluboce v rozporu s hodnotami, které zastávají naši vědečtí mentoři a vůbec všichni, kdo tvrdě pracují na budování otevřené a rozmanité (orig.: inclusive and diverse) komunity.“

Nechme taktně stranou fakt, že profesor nenapsal nic hrozného. Že preferenční přístup k jedné skupině lidí opravdu vede k nevyhnutelným nevýhodám pro skupiny jiné, je obecná pravda. Polemizovat s tím jde, ale asi se ničeho zázračného nedobereme. S řadou dalších jeho tvrzení lze polemizovat mnohem snadněji, případně se dá poukázat na to, že jde spíše o osobní názory než o odborná fakta podložená tvrdými čísly. Ale v tom je zakopaný pes – polemizovat sice lze, ale k žádné polemice nedošlo. Naopak došlo k umlčení tohoto odborníka s omluvou obsahující vyprázdněné fráze o nutnosti diverzity a o bolestivosti podobných názorů pro různé marginalizované komunity. Pan profesor se sice proti diverzitě odmítavě nevymezuje, ale to již podle všeho nikoho moc nezajímá.

profesor Hudlicky
(prof. Hudlický, zdroj fotky: Brock University)

Já osobně doufám, že jde o výjimečný exces, protože otevřená kritická debata je pro odborný svět, tak jak ho známe, zcela nepostradatelná. Pokud začnou být ve vědeckém světě některé názory podobným způsobem umlčovány jen proto, že by mohly být pro někoho "bolestivé“, či "nevhodné", dostávali bychom se myšlením do historických a geografických oblastí, z nichž pan profesor v mládí uprchl. Nad touto kauzou lze jistě mávnout rukou, ale pokud se proti podobným excesům nezačnou lidé ozývat, mohly by se podobné praktiky stát standardem. A to si jistě nepřejeme. Tedy za sebe říkám, že s tímto jednáním hrubě nesouhlasím a doufám, že nebudu sám.

Pozn: Doporučuji k tomu problému přečíst zejména text z Deníku N, který je nicméně určen pouze pro předplatitele. Je napsaný rozumně a ačkoliv má k článku prof. Hudlického řadu oprávněných výhrad, vyjadřuje se kriticky ke způsobu, jakým bylo vydání tohoto článku řešeno. V textu je i odkaz na onen "zakázaný" článek.


Shrnutí zdrojů
Deník N - Případ profesora Hudlického
Kechlibar.net - Český chemik rozpuštěný a vypuštěný

Deník.cz - Prorektor UK se zastal profesora Hudlického: Chraňte svobodu slova
Oficiální vyjádření Brockovy univerzity
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů