Skip to main content
 



Inzuliny

Inzulin je přirozený hormon, který se vytváří v tzv. Langerhansových ostrůvcích ve tkáni slinivky břišní. Langerhansovy ostrůvky tvoří hormonálně aktivní tkáň, která vytváří více hormonů, z nichž inzulin je nejznámější.
 
Inzulin má v našem organizmu celou řadu funkcí. Asi nejdůležitější funkcí je umožnění vstupu glukózy (cukru) do buněk řady tkání, což vede ke snížení koncentrace krevního cukru (glykémie). Problém s inzulinem nastává zejména u cukrovky, kdy je buď nedostatek inzulinu (typicky cukrovka 1. typu), nebo chybí odpovídavost tkání na inzulin (typicky cukrovka 2. typu), což označujeme jako inzulinovou rezistenci.
 
Využití: Z výše uvedeného vyplývá, že v medicíně se inzuliny podávají zejména ke korekci glykémie (hladiny krevního cukru) u pacientů s cukrovkou. Inzulin může být podáván samostatně nebo v kombinaci s perorálními antidiabetiky - to již závisí na konkrétním typu cukrovky a konkrétním pacientovi.
 
 
Aplikace inzulinů: Opět záleží na konkrétním inzulinu a situaci. Běžně se inzuliny aplikují injekčně podkožně (břicho, stehno, hýždě), ale některé lze ve zdravotnickém zařízení s opatrností podat i nitrožilně (nárazově, nebo pomalu kontinuálně speciálním dávkovačem). Aplikovaná dávka se počítá v tzv. mezinárodních jednotkách (IU – international units) a obvykle se používají kombinace krátkých a dlouze působících inzulinů, více viz. níže.
 
 
Typy inzulinů: Inzuliny rozlišujeme podle složení na zvířecí inzuliny, humánní inzuliny a analoga. Další možností je rozdělení inzulinů podle doby účinku.
 
Zvířecí inzulin je získáván ze slinivek zvířat a v dnešní době se již prakticky nevyužívá. Humánní inzuliny jsou vyráběné synteticky a mají chemické složení stejné jako inzulin produkovaný ve slinivce břišní. Inzulinová analoga jsou synteticky vyráběné a navíc mají jiné pořadí aminokyselin, což poněkud mění biologické vlastnosti inzulinu. To znamená, že oproti humánním inzulinům mají jinou rychlost působení a intenzita účinku.
 
Stran délky působení rozdělujeme inzuliny na velmi krátce (2-4 hodiny), krátce (3-6 hodin), dlouze (12-22 hodin) a velmi dlouze (nad 24 hodin) působící inzuliny. Příklady jednotlivých inzulinů najdete níže:
 
Humánní inzuliny s rychlým a krátkým účinkem – Do této skupiny patří dobře známé inzuliny jako je Actrapid, Insuman Rapid a Humulin R. Chemicky je účinná látka stejná jako lidský inzulin bez dalších úprav, jde o syntetický humánní inzulin.
 
Humánní inzuliny s dlouhým působením – U těchto inzulinů je účinná látka sice shodná s lidským inzulinem, je však navíc chemicky vylepšená příměsí protaminsulfátu a zinku, díky čemuž se pomaleji vstřebává. Takto vylepšený humánní inzulin se označuje jako NPH humánní inzulin neboli humánní inzulin isofan. Příkladem jsou inzuliny Insulatard, Humulin N, Insuman Basal a Protaphane.
 
Inzulinová analoga s velmi rychlým účinkem – Sem patří sloučeniny jako inzulin lispro (Humalog, Liprolog), inzulin aspart (NovoRapid) a inzulin glulisin (Apidra). Tyto sloučeniny nemají stejné složení jako lidský inzulin. Mají jiné pořadí aminokyselin, účinkují rychleji a mají kratší poločas účinku.
 
Inzulinová analoga s prodlouženým působením – Tato skupina vznikla tak, že jsme vzali krátkodobě působící inzulinová analoga a přidali k nim směs protaminsulfátu a zinku (viz. výše). Výsledkem je například insulin lispro isofan (Humalog Basal, Liprolog Basal).
 
Inzulinová analoga s dlouhým působením – Do této skupiny patří zejména inzulin glargin a inzulin detemir. Tyto látky jsou chemicky opět odlišné od lidského inzulinu (jiné pořadí aminokyselin). Inzulin glargin je obsažen v preparátech jako je Abasaglar, Lantus a Toujeo, inzulin detemir se nachází v preparátu Levemir.
 
Mixované preparáty – Mixované preparáty vznikají tak, že smícháme určitý poměr rychle působícího inzulinu (s krátkým poločasem účinku) s inzulinem pomalu působícím (který má navíc dlouhý poločas účinku). Příkladem jsou inzuliny Actraphane, Humulin M3, Insuman Comb, Mixtard, Humalog Mix a Liprolog Mix.

Prehled inzulinu


Nevýhody: Hlavním nežádoucím účinkem inzulinů je příliš silný pokles krevního cukru, tj. hypoglykémie. Obvykle je důvodem nedostatečný přísun potravy, alkoholový exces, nebo nadměrná fyzická aktivita. Hypoglykémie může být velmi nebezpečná a velice zákeřná je při užití dlouze a  velmi dlouze působícího inzulinu, nebo při kombinaci inzulinu s perorálními antidiabetiky . V takových případech se totiž může opakovat i po zdánlivém zlepšení stavu. Kromě toho se může na podávaný inzulin vytvořit alergická reakce a při dlouhodobé podkožní aplikaci může dojít k poškození tukové vrstvy v místech vpichů (inzulinová lipodystrofie).


Zdroje
https://familydoctor.org
http://clinical.diabetesjournals.org
 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů