Skip to main content
 


Interna 51

51. Obezita - definice, patogeneze, terapie

 

Obezita je chronické metabolické onemocnění, které je způsobeno zvýšením zásob tělesného tuku. Hrubě orientačně je obezita hodnocena tzv. Body Mass Indexem (BMI), kdy o obezitě dospělých hovoříme u BMI nad 30 kg/m2. V Evropě se nadváha a obezita objevuje až u 50% populace.

 

 

Existují dva základní typy obezity:

 

a) Androidní obezita – obezita „jablko“ - Souvisí se zmnožením viscerálního tuku v oblasti břicha, koresponduje s obvodem břicha a souvisí s vyšším rizikem kardiovaskulárních komplikací. Je typická pro muže. Za rizikový se považuje obvod břicha nad 80 cm u netěhotných žen a nad 94 cm u mužů.

 

b) Gynoidní obezita – obezita „hruška“ - Souvisí s ukládáním tuků v oblasti hýždí a stehen, je méně riziková stran kardiovaskulárních onemocnění. Je typická pro ženy.

 

 

Příčiny: V zásadě jde o nerovnováhu energetického příjmu a výdeje. Podíl na vzniku obezity má genetika, kromě ní jde především o nedostatek pohybu a nadměrný příjem energie v potravě. Byly pozorovány i socioekonomické vazby s vyšší výskytem obezity u osob se základním vzděláním. Z dalších faktorů lze jmenovat například efekt některých léků (kortikosteroidy) a endokrinopatie (Cushingův syndrom).

 

 

Komplikace: Komplikace obezity jsou mechanické a metabolické. Z mechanických komplikací jde zejména o zátěž nosných kloubů s akcelerací artrózy, z metabolických komplikací dominuje rozvoj metabolického syndromu s hypertenzí, dyslipidémií, inzulinorezistencí prediabetem a diabetem. U obézních jedinců je zvýšené riziko vzniku některých maligních tumorů (gynekologické nádory, tumory trávicího traktu).

 

 

Diagnostika: Pro diagnózu příčin a vývoje obezity je důležitá anamnéza (rodinná, osobní, případně farmakologická, informace o fyzické aktivitě, zhodnocení motivace pacienta). Z fyzikálního vyšetření se běžně provádí měření výšky, zvážení, výpočet BMI a změření obvodu pasu. Ke stanovení procentuálního zastoupení tělesného tuku lze použít vyšetření bioelektrické impedance (odpor kladený tkáněmi slabému elektrickému proudu).

 

Z krevních náběrů nás zajímá především glykemie, urikemie, kompletní lipidogram (celkový cholesterol, HDL, LDL, TAG), JT a TSH.

 

 

Léčba: Základním cílem je postupná redukce váhy s poklesem BMI a množstvím tukové tkáně. Za realistický cíl je možné stanovit úbytek na váze o cca 10% za 6 měsíců. Hlavními faktory jsou dostatečná fyzická aktivita a snížení energetického příjmu v potravě, méně často se přistupuje k farmakoterapii a chirurgické léčbě.

 

Dieta spočívá v redukci příjmu tučného masa a pečiva, slazených nápojů, cukrovinek a alkoholu, naopak se dává přednost tmavému celozrnnému pečivu, zelenině, kuřecímu masu a rybám. V úvodu je vhodné vést si přesný denní záznam stravy.

 

Z fyzické aktivity by měla dominovat pravidelná aerobní aktivita 5x týdně na 30-45 minut, vhodná je chůze, plavání a jízda na kole. Běh není zcela vhodný pro vyšší zátěž pohybového aparátu.

 

Farmakoterapie je indikována u BMI nad 30, nebo u BMI nad 27 + rizikové faktory. Z farmakoterapie lze na 3 měsíce podávat fentermin (Adipex) s následující delší pauzou, bupropion + naltrexon (Mysimba – není hrazen ZP v r.2019), nebo dlouhodobě orlistat (120mg 1-1-1) blokující střevní lipázu. Při užívání orlistatu se kromě poklesu vstřebaných tuků po požití tučné stravy objevují trávicí potíže s průjmem, což pomáhá s adherencí k dietním opatřením.

 

Chirurgická léčba představuje důležitou terapeutickou modalitu pro těžší formy obezity, nebo obezity s vážnými komplikacemi. Jde o různé bariatrické zákroky, které mají za cíl menšit objem žaludku (bandáž, plikace), nebo vyřadit část absorpční plochy trávicího traktu (bypassy). Uvažovat o této možnosti by se mělo u pacientů s BMI nad 40, nebo nad 35 při existenci vážných komplikací obezity, nebo při selhání nechirurgické léčby při jinak dobré spolupráci pacienta. O indikaci vlastního zákroku by měl rozhodnout multidisciplinární tým (internista, obezitolog, anesteziolog, chirurg, psychiatr).

 

Pozn: Existují i endoskopické dočasné metody terapie obezity, jako je gastrický balon a zavedení endobariéry do oblasti duodena. Hlavní nevýhodou je dočasnost těchto řešení, po jejich odstranění dochází často k recidivě obezity.

 

Kromě vlastní léčby diabetu je nutná i terapie souvisejících onemocnění, tj. terapie hypertenze, terapie dyslipidemie a terapie prediabetu, nebo diabetu.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů