Flegmóna znamená neohraničenou agresivně se šířící infekci měkkých tkání těla. Většinou mluvíme o flegmóně končetin i některých orgánů. Z hlediska hnisavých infekčních onemocnění kůže můžeme flegmónu chápat jako komplikaci ostatních chorob z této skupiny.
Příčiny: Nejčastějším původcem flegmonózního zánětu kůže a hlouběji uložených tkání včetně svalů jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (např. při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce (např. růže). K rozvoji flegmóny budou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Projevy: Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může snadno přejít do otravy krve, jenž může nemocného snadno usmrtit.
Diagnostika: Flegmonózní zánět můžeme poznat již při fyzikálním vyšetření. Důležité je i vyšetření krve, kde najdeme zvýšené množství bílých krvinek a výrazněji zvýšené CRP.
Léčba: Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (tj. odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to může znamenat i její amputaci.
