Skip to main content
 


Difer 13

13. Diferenciální dg. zvětšených mízních uzlin

 

Zvětšení mízních uzlin (lymfadenomegalie, lymfadenopatie) je velmi obecný příznak, který může doprovázet řadu onemocnění. Rozdělit ji můžeme na lokalizovanou a generalizovanou a na nebolestivou a bolestivou. Fyziologická velikost uzlin se pohybuje max. okolo 1-1,5cm, podkožně uložené uzliny nebývají hmatné.

 

 

Příčiny:

 

Infekční stavy – Ohraničené infekční procesy mohou způsobit lokální lymfadenomegalii těch lymfatických uzlin, které postiženou oblast drénují. Typická je například krční lymfadenopatie u některých forem tonsilitidy, nebo lymfadenopatie v třísle u erysipel na DK. Generalizovaná lymfadenomegalie doprovází například infekční mononukleózu (predilekčně krční lymfadenopatie), CMV infekce, spalničky, rubeolu, toxoplazmózu, syfilis, boreliózu a HIV. Zvětšené uzliny u infekcí bývají spíše měkké a palpačně citlivé, až bolestivé.

 

Nádorové choroby – Lymfadenopatie může doprovázet metastatické šíření solidních maligních tumorů i šíření hematologických malignit (typicky lymfomy, méně leukemie). Postižení uzlin může být u solidních tumorů projevem lokálního šíření, nebo projevem generalizace s přítomností vzdálených metastáz. Uzlinovou generalizaci maligních procesů typicky doprovází celkové chřadnutí, hubnutí, noční pocení a subfebrilie. Zvětšené uzliny u tumorů bývají spíše tuhé a nebolestivé.

 

Autoimunitní a imunopatologické procesy – Generalizovaná lymfadenopatie se vyskytuje například u revmatoidní artritidy a SLE. Hilová plicní lymfadenomegalie je typická pro sarkoidózu.

 

 

Postup: Při hodnocení lymfadenomegalie je velice důležité, o který typ se jedná a u jakého pacienta se vyskytuje. U mladého člověka je typická spíše infekční etiologie, u jedince staršího spíše etiologie nádorová. Anamnesticky se ptáme na rizikové faktory infekcí, kontakt se zvířaty, cest do zahraničí apod. Velmi varovná je přítomnost celkových příznaků, jako je hubnutí, noční pocení a subfebrilie.

 

Rozhodně je důležité palpačně vyšetřit oblasti, kde lze lymfadenomegalii vyhmatat – třísla, axily, oblast nadklíčků a celou krční oblast. Spolu s tím je vhodné vyloučit hepatomegalii a splenomegalii.

 

Z krevních náběrů má největší význam CRP, FW a KO, kromě toho lze doplnit sérologické vyšetření na patogeny, které mohou lymfadenomegalii způsobit (EBV, CMV, borelióza, toxoplazmóza, syfilis a eventuálně HIV).

 

Velikost a počet zvětšených uzlin zle zhodnotit ultrazvukovým vyšetřením, přesnější je vyšetření CT. Hodnotící lékař dokáže s relativně vysokou pravděpodobností určit, zda je zvětšení uzlin reaktivní, nebo potenciálně maligní. V případě nejasného nálezu je ideálním řešením exstirpace některé z uzlin a její histologické vyšetření.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů