Skip to main content
 


Difer 05

5. Dif dg. dušnosti + dusící se pacient


Dušnost je subjektivně nepříjemně vnímaný příznak, který souvisí s nedostatečným okysličením tkání. Objektivizace dušnosti je možná zjištěním saturace kyslíku pulzní oxymetrií a-nebo vyšetření krevních plynů z arteriální krve.

 

Dušnost lze klasifikovat podle NYHA stupnice (určená zejména pro kardiální dušnost): NYHA I - dušnost při běhu a abnormálně velké námaze

NYHA II – dušnost při chůzi do schodů

NYHA III – dušnost při chůzi po rovině a při běžných denních činnostech

NYHA IV – klidová dušnost

 

 

Příčiny:

 

1. Horní cesty dýchací – Dušnost vzniklá v horních cestách dýchacích souvisí zejména s jejich obstrukcí při alergickém (angioedém) nebo infekčním otoku tkání (např. epiglotitida), s útlakem dýchacích cest okolními tkáněmi (struma, tumory), nebo s obrnou hlasivek. V těchto případech se při dýchání objevuje charakteristický chrčivý zvuk označovaný jako stridor.

 

2. Dolní cesty dýchací – Plicní etiologie tvoří vcelku logicky podstatnou část příčin akutní i chronické dušnosti. Patří sem infekční stavy (akutní bronchitidy a pneumonie), astma bronchiale, chronická bronchitida a CHOPN a intersticiální plicní procesy. Z nádorů může dušnost vzniknout u rozsáhlejších tumorů plic a pleurálního mezoteliomu. Zcela speciální část problematiky dušnosti představují aspirace pevných částic a tekutin (včetně tonutí). S postižením pleurálního prostoru souvisí zejména vznik pneumothoraxu a fluidothoraxu.

 

3. Kardiální příčiny – Dušnost typicky doprovází akutní i chronickou kardiální insuficienci a všechny stavy, které s ní souvisí, příčinou tak může být ICHS, kardiomyopatie, myokarditidy a perikarditidy, chlopenní vady, arytmie a mnohé další.

 

4. Plicní embolie – Plicní embolie je typicky spojená s pocitem dušnosti, která může být akutní, nebo pozvolna se rozvíjející (sukcesivní embolie). U rozsáhlejších embolií je téměř pravidlem pokles saturace hemoglobinu kyslíkem.

 

5. Plicní hypertenze – Samostatným onemocněním je primární plicní hypertenze, kromě toho se plicní hypertenze může objevit u kardiálních onemocnění a jako důsledek plicní embolie.

 

6. Anemie – Těžší anemie, nebo i méně těžká rychle vzniklá anemie mohou vést k pocitu dušnosti, která je doprovázena dalšími příznaky anemického syndromu (bledost, únava, a vertigo).

 

7. Psychická etiologie – Dušnost je subjektivní pocit, a proto může vzniknout i na základě psychické rozlady. Poměrně často pocit nedostatku vzduchu doprovází panické ataky a různé fobie, při následné hyperventilaci může vzniknout hyperventilační tetanie.

 

 

Postup: Při dušnosti je hlavně o to, zda stav vyhodnotíme jako akutní, nebo chronickou dušnost. Základem je anamnéza (známá onemocnění, medikace, tíže a doba trvání dušnosti, souvislost s námahou, dušnost v horizontále apod.) a orientační fyzikální vyšetření (celkový vzhled a poloha pacienta, přítomnost cyanózy, ortopnoe, TK, TF, dechová frekvence, poslech plic a srdce fonendoskopem, případně poklep), EKG a provedení pulzní oxymetrie.

 

Pozn: Hypersonorní poklep nalezneme u pneumothoraxu a emfyzému, zkrácený poklep u konsolidace plicní tkáně a u výpotku.

 

 

V nemocničním zařízení lze pak provést kompletní krevní náběry (vč. vyšetření krevních plynů!) a zobrazovací metody (RTG, echokardiografie, CT, CT-angiografie), po zvládnutí akutního stavu je při podezření na chronické onemocnění plic vhodná spirometrie.

 

 

Akutní dušnost u dospělých je z výše uvedených příčin nejčastěji způsobena astma bronchiale, akutní kardiální insuficiencí, plicní embolií, aspirací a méně často pneumotoraxem.

 

U akutní dušnosti obvykle voláme ZZS a mezitím se pacienta snažíme udržet ve stabilizovaném stavu. Při jasné aspiraci pevného tělesa se doporučuje provést Heimlichův manévr. Někdy je obtížné zjistit přesnou příčinu dušnosti, a proto se po zajištění žilního vstupu podává kombinace oxygenoterapie, diuretika, teofylinu, parenterálních kortikosteroidů a inhalačních beta-2-mimetik. S výhodou je aplikace opiátů ke zklidnění postiženého a snížení nároků tkání na kyslík. Při průkazu plicní embolie se podává antikoagulační terapie, nebo aktilýza. Při progredující dušnosti s hypoxií a poruchou vědomí může být indikováno zajištění dýchacích cest a řízená ventilace.

 

 

Chronická dušnost je zejména problematikou CHOPN, chronické kardiální insuficience, plicní hypertenze a intersticiálních plicních procesů.

 

U chronické dušnosti hledáme vyvolávající příčinu a snažíme se ji léčit (zákaz kouření, diuretika, inhalační bronchodilatancia, kortikoterapie, krevní transfuze atd). Těžké formy dušnosti s hypoxií mohou být indikací k domácí oxygenoterapii.

 

 

Dusící se pacient

Tato otázka je dosti problematická, protože je velmi široká. Dušení (sufokace) je akutní dramatický stav postiženým člověkem krajně nepříjemně vnímaný. Příčinou je porucha okysličení tkání, z nichž nejcitlivější je na nedostatek kyslíku mozek. Stav se projevuje dušností, cyanózou, anxietou, neklidem, při progredující hypoxii může dojít k poruše vědomí, nevratnému poškození mozku a ke smrti. Náš postup bude do určité míry záviset na příčině sufokace, ale jedno bude mít společné – voláme ZZS a snažíme se postiženého udržet naživu do jejího příjezdu.

 

Příčiny sufokace:

 

Aspirace – Akutní sufokace může doprovázet aspiraci tuhého tělesa, nebo tekutiny (tonutí). Stav může být zhoršen reflexivním laryngospasmem.

 

Otok horních cest dýchacích – Otok může vzniknout jako součást alergické reakce (otok jazyka a patrových oblouků), nebo v rámci akutních infekcí (těžká laryngitida, epiglotitida).

 

Srdeční selhání – Těžká dušnost doprovází akutní levostranné srdeční selhání a dekompenzaci levostranného selhání chronického a klinickým substrátem je plicní edém. Poslechově typicky nalezneme inspirační chrůpky, dušnost se výrazně zhoršuje v horizontále.

 

Astma bronchiale – Dušení se objevuje u akutní exacerbace astmatu včetně status asthmaticus. Poslechově jsou typické exspirační pískoty.

 

Pneumonie – Akutní dušnost s horečkou a produktivním kašlem bývá přítomná u větších pneumonií.

 

Jiná chronická plicní onemocnění – Akutní dušnost může doprovázet dekompenzaci plicních onemocnění, jako je CHOPN a intersticiální plicní procesy.

 

Pneumotorax – Akutní pneumothorax způsobí sufokaci typicky v případě, že je ventilový a postupně dochází k jeho zvětšování.

 

Plicní embolie – Těžká dušnost doprovází rozsáhlou plicní embolii, kdy dochází k vyřazení podstatné části plicního krevního řečiště. Plíce je sice vzdušná, ale nedochází k výměně krevních plynů.

 

Pozn: Příčin dušnosti je samozřejmě více (např. anemie), ale zde je neuvádím, protože obvykle nezpůsobují akutní dušení.

 

 

Přístup: Pokud je dusící se člověk při vědomí a dýchá, snažíme se anamnesticky a základním fyzikálním vyšetřením (zejména poslech fonendoskopem) zjistit příčinu dušnosti. Při podezření na přítomnost cizího tělesa v dýchacích cestách se jej pokoušíme odstranit (5x úder mezi lopatky a 5x Heimlichův manévr u dospělých). Při zástavě dechu zahajujeme KPR.

 

Z farmakoterapie lze podat oxygenoterapii (u dušnosti prakticky vždy), diuretika při srdečním selhání, bronchodilatancia a kortikosteroidy u astmatu a CHOPN. V akutním stavu je s výhodou aplikace opiátů, které postiženého lehce uklidní a sníží nároky tkání na kyslík.

 

U nemocného měříme TK, TF, saturaci kyslíku a natočíme EKG. V rámci již probíhající KPR, nebo v situaci, kdy u pacienta dochází k hypoxii se vznikající poruchou vědomí, je indikováno zajištění dýchacích cest (intubace, laryngeální maska) a zahájení řízené ventilace (ambuvak, UPV). V případě obstrukce na úrovni horních cest dýchacích může být indikována koniopunkce, nebo koniotomie.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů