Skip to main content
 


95 Int Trombofilní stavy z pohledu VPL

Trombofilní stav je takový stav, který vede ke zvýšenému riziku vzniku krevních sraženin v organizmu. Obecně rozlišujeme trombofilní stavy vrozené a získané, přičemž ty získané jsou výrazně častější.

Důsledkem trombofilních stavů je zejména zvýšený výskyt tromboflebitid, hluboké žilní trombózy a plicní embolie, v některých případech může být i vyšší výskyt tepenných trombóz (hyperhomocysteinémie).

Vrozené trombofilní stavy: Leidenská mutace (mutace f. V), deficit antitrombinu III, deficit proteinů C a S, mutace protrombinu, zvýšená aktivita f. VIII, hyperhomocysteinemie

Získané trombofilní stavy: imobilizace, myeloproliferativní onemocnění, nádorová onemocnění, účinek léků a jiných sloučenin (hormonální antikoncepce, kouření), antifosfolipidový syndrom, nefrotický syndrom, aktivní IBD apod.

Klinicky má význam vyšetření vrozených trombofilních stavů na specializovaném pracovišti (obvykle hematologie). Podezření na vrozený trombofilní stav je:

a) u jedince s častým výskytem trombóz v RA
b) u jedince s opakovaným vznikem trombóz
c) u jedince se vznikem trombózy před 45. rokem věku
d) u jedince s idiopatickou trombózou
e) opakované samovolné potraty
f) trombóza v abnormální lokalizaci
g) trombóza vzniklá při účinné antikoagulaci


Diagnostika: V ambulanci praktického lékaře je důležitá anamnéza včetně anamnézy rodinné a anamnézy gynekologické. Z krevních náběrů má největší praktický význam vyšetření KO (trombocyty) a základních parametrů krevní srážlivosti (INR, APTT). V případě podezření na vrozený trombofilní stav je vhodné konzultovat místní hematologickou ambulanci.

U jedince s idiopatickou trombózou bychom měli vždy myslet i na získané trombofilní stavy, zejména na přítomnost nádorového onemocnění a touto cestou vést dovyšetření.


Léčba:

a) U pacienta se zjištěným asymptomatickým vrozeným trombofilním stavem se terapie za normálních okolností neprovádí, ale je nutná důsledná profylaxe LMWH v rizikových stavech (imobilizace, operační zákrok, těhotenství).

b) U jedince po solitární TEN se doporučuje AK terapie na 6 měsíců v případě vzniku TEN při zátěžové situaci a na 12 měsíců u idiopatické TEN.

c) U opakované trombózy se v případě známé déletrvající zátěžové situace doporučuje antikoagulace minimálně 12-18 měsíců, při idiopatických TEN se zvažuje trvalá antikoagulace.

V těhotenství lze u rizikových žen nasadit heparinizaci, ideálně aplikace LMWH, dávku by měl určit specialista. Po porodu v šestinedělí lze nasadit Warfarin.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů