Skip to main content
 


84 Ost Syphilis

Syfilis patří mezi potenciálně závažná sexuálně přenosná onemocnění. Vyvolávajícím patogenem je spirocheta Treponema pallidum.

Přenos
Přenos je klasicky tělesnými tekutinami při pohlavním styku včetně nekoitálních aktivit. Dnes již vzácný je transplacentární přenos z matky na plod. Přenos kontaminovanými předměty denní potřeby je raritní, ale zcela jej vyloučit nejde.


Projevy

a) Získaná syfilis má inkubační dobu cca 3 týdny, někdy i déle. Onemocnění má tři základní stadia, přičemž bez léčby je riziko přechodu do vyššího stadia cca 30%.

První stádium je stadium tvrdého vředu (ulcus durum), což je nebolestivá tuhá vředovitá léze vzniklá v místě vniku bakterie do organizmu po 3 týdnech od nákazy. Většinou je přítomna na zeních pohlavních orgánech, může však být i v dutině ústní, či na jiném slizničním povrchu. V okolí léze se běžně rozvíjí otok tkání. Po 6 týdnech od infekce se objevuje lokální lymfadenomegalie.

Druhé stadium je stadium generalizace infekce a objevuje se za cca 9 týdnů po infikaci. Projevuje se prchavými zarudlými exantémy a enantémy, poměrně často se objevuje ložisková alopecie, generalizovaná lymfadenomegalie a někdy i postižení hrdla a tonsil s výsevem zarudlých papul s šedavými povlaky a zhrubnutím hlasu. V místech zapářky (třísla, perianálně) mohou vzniknout charakteristické zarudlé papulózní útvary známé jako kondylomata lata.

Pozdní stadium syfilis je opět multiorgánové a rozvíjí se až za řadu let po infikaci. Typickým nálezem jsou tzv. gummata, což jsou ložiska granulomatózního ohraničeného zánětu. Příznaky jsou pak spojeny s narušenou funkcí řady tkání. Většinou dominuje postižení CNS (neurosyfilis) se známkami progresivní paralýzy (demence, megalomanie, rozpad osobnosti) a poškození zadních provazců míšních (tabes dorsalis – tabická chůze). Nebezpečná je aortitida s rizikem vzniku ruptury hrudní aorty (viz. Kléma).


b) Vrozená syfilis je naštěstí v rozvinutých zemích velmi vzácná. K přenosu dochází nejčastěji v prvním trimestru, poté je již transplacentární přenos méně pravděpodobný. Pokud nedojde k abortu a nakažený plod je donošen, jsou u něj přítomny závažné příznaky (hepatosplenomegalie, kožní infiltrace – lakové patičky, ragády úst, postižení kostí se vznikem caput quadratum, poruchy chrupu, slepota, hluchota apod.).


Diagnostika
Na diagnózu pomýšlíme při nálezu klinických známek onemocnění, relativně nejsnadnější je to v prvním stádiu. Při podezření by měl být pacient vyšetřen infekcionistou, nebo dermatovenerologem, choroba podléhá hlášení.

Treponemy lze po speciálním barvení nativního preparátu potvrdit mikroskopicky ze sekretu ze slizničních lézí prvního a druhého stadia.

Sérologicky lze prokázat specifické protilátky proti Treponema pallidum ve třídách IgG a IgM (např. test TPHA). IgM protilátky se objevují za cca 6 týdnů po infekci. U prvního stadia tedy mohou i nemusí být přítomny, ale prakticky vždy jsou pozitivní u stadia druhého.

Alternativou je sérologie netreponemová (např. test RRR), kdy se prokazují protilátky zaměřené proti fosfolipidovým antigenům. Testy mohou být často falešně pozitivní při jiných infekcích a autoimunitních chorobách.


Terapie
Antibiotikem první volby je parenterální PNC, doba terapie je cca 15 dnů u prvního stadia a 21 dnů u pokročilejších stádií. Efekt léčby se hodnotí dle titru protilátek.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů