Skip to main content
 


6 Ost Problém umírání a nevyléčitelných chorob

Problém umírání a nevyléčitelných chorob se dá shrnout do problematiky paliativní péče, která se těmto pacientům věnuje. Paliativní péče nemá za cíl pacienta vyléčit, ale zajistit mu potřebný komfort a důstojnost. Úmrtí pacienta není z pohledu paliativní péče považováno za selhání medicíny a její úspěch hodnotíme podle kvality života nemocného před smrtí. Vcelku pochopitelně není paliativní péče omezena na pacienta, ale týká se i jeho příbuzných a blízkých.


Cíloví pacienti
Velmi často jde o pacienty v preterminálních stádiích onkologických onemocnění, ale zahrnout sem můžeme všechny jedince s nevyléčitelnými chorobami (např. terminální formy kardiálního a jaterního selhávání, nejpokročilejší formy CHOPN, pacienti s pokročilými neurodegenerativními chorobami apod.) a jedince vysokého věku trpící naprostým vyčerpáním rezerv organizmu.

Paliativní péči můžeme rozdělit na základní, která se v podstatě týká všech odborností, a na specializovanou, kterou by měli poskytovat zdravotničtí pracovníci erudovaní v této problematice. Základní paliativní péče v podstatě spočívá v empatickém přístupu k pacientovi a jeho okolí a řešení klinických obtíží a různých výzev, které postupně přicházejí. V obecné paliativní péči spolupracuje praktický lékař se specialisty a zdravotně-sociálními službami (domácí pečovatelská služba). Specializovaná paliativní péče pak může být buď terénní (domácí hospicová péče), nebo institucionální („kamenné“ hospice).


Role praktického lékaře
Při domácí péči o nevyléčitelně nemocného hraje praktický lékař důležitou roli, měl by ovšem spolupracovat se specialisty a ošetřovatelský tým (domácí pečovatelská služba, domácí hospicová péče). Paliativní péče je komplexní a zajišťuje zdravotní i sociální potřeby nemocného i jeho okolí. Pracovníci jsou schopni aplikovat léky včetně injekčních preparátů, cestou hospicové péče lze také zapůjčit některé pomůcky (antidekubitální lůžka, domácí oxygenátor apod.). Součástí přístupu je i působení na rodinu a její uklidňování při zhoršení stavu nemocného.


Mobilní hospicová péče
Představuje základní terénní formu specializované paliativní péče. Praktický lékař představuje důležitého spojovatele mezi pracovníky této péče a pacientem a jeho rodinnou. Péče zahrnuje návštěvy ošetřujícího personálu v domácím prostředí, součástí týmu je i lékař dostupný k telefonické konzultaci 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. Přístup je podobně jako u obecné hospicové péče zdravotně-sociální s důrazem na analgetickou terapii, hydrataci a prevenci subjektivně nepříjemných symptomů onemocnění. Spolupráce vzniká na základě smluvního vztahu, který končí úmrtím pacienta, jeho převozem do kamenného hospicu, nebo hospitalizací ve standardním zdravotnickém zařízení.


Alternativa - akutní lůžkové oddělení
Alternativou k paliativní hospicové péči je přijetí pacienta na akutní lůžkové oddělení (obvykle interní oddělení), kde se mu dostane de facto paliativní péče. Dále mohou nastat tři možnosti – pacient zemře na akutním lůžku, je propuštěn zpět domů, nebo je přeložen na lůžko následné péče. Tento postup se samozřejmě může týkat i pacientů v domácí hospicové péči, u kterých dojde k náhlému zhoršení stavu, na základě kterého rodina přivolá ZZS.


Úmrtí mimo zdravotnické zařízení
Tohle je k tomuto tématu spíše jen poznámka, u zkoušky se na to ale mohou ptát. Při úmrtí v domácím prostředí by měl dotyčného ohledat lékař, v pracovních hodinách jde o příslušného praktického lékaře, jinak ohledání provádí koroner. Lékař sepíše List o prohlídce zemřelého a případně indikuje provedení pitvy. Policii ČR lékař informuje pokud je podezření na sebevraždu, trestný čin, není známá totožnost zemřelého, nebo jsou okolnosti smrti nejasné.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů