Skip to main content
 


55 Int Nádory plic a průdušek

Nádory plic a průdušek můžeme rozdělit podle původu na primární a sekundární, podle zhoubného potenciálu na benigní (hamartomy, lipomy, hemangiomy apod.) a maligní. Klinicky nejvýznamnějším tumorem je bezesporu bronchogenní karcinom plic.


Bronchogenní karcinom plic
Hned v úvodu je nutné rozdělit bronchogenní karcinom na tři základní podtypy lišící se terapeutickým přístupem:

a) Nemalobuněčný karcinom – Zahrnuje dlaždicobuněčný karcinom, adenokarcinom a velkobunečný karcinom, tvoří asi 75-80% tumorů plic.

b) Malobuněčný karcinom – Tvoří asi 15-20% tumorů plic.

c) Karcinoid – Jedná se o vzácnější tumor plic vycházející z neuroektodermové tkáně.


Příčiny: Jde o souhru zevních a vnitřních faktorů. Hlavním rizikovým faktorem je bezesporu kouření, i když některé vzácnější formy tumoru se vyskytují i u nekuřáků. Kromě kouření zvyšuje riziko vzniku maligního tumoru kontakt s některými sloučeninami (azbest, arsen) a ionizující záření.


Projevy: Časná stádia karcinomu plic bývají asymptomatická. Pokročilé formy se projevují kašlem, recidivujícími pneumoniemi a dušností. Velmi varovným příznakem je hemoptýza. Pokročilé tumory jsou spojeny s váhovým úbytkem a celkovým chátráním. Tumor rostoucí v oblasti apexu plíce (Pancoastův tumor) může svým růstem narušit krční sympatikus a způsobit tzv. Hornerův syndrom (jednostranná mióza, ptóza a enoftalmus).
Nepříjemnou komplikací plicního tumoru je recidivující jednostranný maligní pleurální výpotek s dušností.

U plicních tumorů se často objevují paraneoplastické příznaky způsobené tvorbou různých zánětlivých působků nádorovou tkání (dermatomyozitidy, hyperkalcemie, polyneuropatie, Lambert-Eatonův syndrom a další).

Speciálně u plicních karcinoidů se objevuje tzv. karcinoidový syndrom vyvolaný tvorbou serotoninu (epizody flushe, bronchokonstrikce a průjmů, dlouhodobě ztluštění srdečních chlopní).


Diagnostika: Diagnostiku zahajujeme anamnézou a fyzikálním vyšetřením. Tumor může být nalezený na RTG plic, vhodné je vyšetření ve 2 projekcích (tumory mohou být v AP projekci „schované“ za srdečním stínem). Přesnější je CT vyšetření s kontrastní látkou. V diagnostice může pomoci bronchoskopie s biopsií tumoru prorůstajícího do průdušek, případně doplněná bronchoalveolární laváží s cytologií.


Léčba: U nemalobuněčných tumorů v prvních stádiích může být řešení primárně chirurgické (lobektomie) s následnou adjuvantní CHT. Pokročilé formy jsou léčeny primárně CHT, případně RT, ale v takovém případě jde čistě o paliativní terapii. Malobuněčné karcinomy jsou obvykle při záchytu generalizované a jsou naopak primárně léčeny CHT+RT, na kterou vykazují vysokou senzitivitu. Mají bohužel tendenci recidivovat se ztrátou odpovídavosti na léčbu a jejich prognóza je proto špatná.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů