Skip to main content
 


49+52 Dif Vertigo a tinnitus

Vertigo

Vertigo (závrať) je subjektivně nepříjemně vnímaný pocit nejistoty v prostoru, který se lidově označuje jako motání hlavy. Příčinou bývá porucha v průběhu nervových struktur určených k udržení rovnováhy. Tyto dráhy začínají jednak periferními receptory propriocepce ve tkáních, odkud jsou vedeny periferními nervy a následně zadními provazci míšními, druhak receptory vestibulárního aparátu ve vnitřním uchu, odkud jsou s VIII. hlavovým nervem vedeny do nervových center v CNS v blízkosti IV. komory mozkové. Pro prostorovou orientaci je důležitý i smysl zraku, respektive při jeho poruchách může být rovnováha narušena také.

 

Příčiny

Základní rozdělení vertiga je na periferní (vestibulární), centrální (postižení CNS – vážnější) a ostatní.

1. Periferní poruchy
Bývá u nich přítomen nystagmus, tonické úchylky trupu a končetin (předpažené ruce se uchylují na stranu léze - Hautant), poruchy stoje (Romberg I-II) a chůze s odchylkou ke straně léze. Tedy lidově řečeno způsobují vestibulární poruchy, že „to člověka táhne na určitou stranu“.

Vertigo se objevuje především u chorob vnitřního ucha (vestibulárního aparátu), kde je uloženo ústrojí rovnováhy a pohybu. Z nezávažných příčin jde o podráždění tohoto ústrojí při kinetóze a při benigním paroxysmálním vertigu*, méně častá je Meniérova choroba a otoskleróza. Narušení funkce vnitřního ucha se může objevit i u zánětů středního ucha a vlivem ototoxických léků.

* Benigní paroxysmální vertigo je jedním z nejčastějších příčin vertiga mladších jedinců, je způsobeno drážděním vláskových buněk polokruhových kanálků krystalky uhličitanu vápenatého a prokáže se Dix-Hallpikeovým testem (rychlé položení do horizontály + hlava otočena o 45° + zakloněna o 30° vyvolá nystagmus). Stav se řeší speciálními manévry, které obvykle provádí neurolog (Sémontův manévr), jinak může odeznít i samovolně. Prognóza je dobrá.


2. Centrální poruchy
Vertigo může vzniknout při postižení VIII. hlavového nervu růstem vestibulárního schwannomu. Z onemocnění mozku se vertigo může objevit při úrazech, CMP, meningoencefalitidách, vertebrobasilární insuficienci, stenóze karotid, při intoxikacích, u roztroušené sklerózy apod.


3. Ostatní příčiny

Vertebrogenní příčiny – Vertigo typicky doprovází onemocnění krční páteře, nejčastějším problémem je její zablokování.

Oční onemocnění – Oční onemocnění může vyvolat vertigo, pokud způsobí těžší poruchu zrakového smyslu (diplopie, výpadky zorného pole apod.).

Onemocnění interní – Příčinou vertiga může být dehydratace, hypotenze i hypertenze, anemie, srdeční selhávání, arytmie, metabolické poruchy, minerálová dysbalance a další.

 

Postup

U pacienta s vertigem je důležitá anamnéza (charakter vertiga, případný směr, přítomnost jakýchkoliv dalších příznaků) a důkladné fyzikální vyšetření (zejména orientační neurologické vyšetření včetně vyloučení nystagmu, Hautant, Romberg I-II). Vždy je důležité změřit TK a TF, případně natočit EKG. Krevní náběry mají zahrnovat glykemii, minerály, renální parametry, JT, KO a TSH. Při podezření na postižení vnitřního ucha je doporučeno ORL vyšetření, u neurologických obtíží je nutno provést neurologické vyšetření.

Terapie akutního vertiga obvykle spočívá v klidu a lůžku, hydrataci a podávání antiemetik. U chronického vertiga by měla terapie odpovídat vyvolávající příčině. Symptomaticky mohou poněkud pomoci vasoaktivní látky (např. Betahistin) a nootropika.


 

Tinnitus

Tinnitus je subjektivně vnímaný příznak, který lze označit jako pískání nebo hučení v uchu. Může být jednostranný, nebo oboustranný. Zdroj vnímaného zvuku u tinnitu nikdy není přítomen v zevním prostředí.

Příčiny: Podle příčin můžeme rozlišit tinnitus na objektivní a subjektivní.

Objektivní tinnitus může být vyvolán zvuky vznikajícími v okolních tkáních, nejčastěji jsou zmiňovány cévní malformace, aneurysmata a nádory v těsné blízkosti vnitřního ucha. Tyto případy nicméně tvoří max. 2% všech případů tinnitu.

Subjektivní tinnitus je obtížně zjistitelný a hodnotitelný, může být přítomen u různých onemocnění vnitřního (Meniérova choroba, otoskleróza) a středního ucha. Důležitý je výskyt tinnitu u pacientů s vestibulárním schwannomem. Tinnitus se může rozvinout po vystavení ucha hluku (náhlý výbuch i chronický hluk), nebo ototoxické medikaci (aminoglykosidy). Per exclusionem lze stanovit i diagnózu psychogenního tinnitu.


Postup: Z anamnézy má smysl otázka na pracovní anamnézu (hluk), farmakologickou anamnézu (potenciálně ototoxické léky) a na přítomnost dalších příznaků (poruchy sluchu, vertigo aj.). Vzhledem k tomu, že relativně častá Meniérova choroba souvisí s kouřením a aterosklerózou, je vhodné se ptát na kouření, změřit TK a provést náběry glykemie a lipidů.

Pacienta s nově vzniklým tinnitem obvykle odesíláme k dovyšetření v ORL ambulanci. Součástí vyšetření je audiometrie a většinou i některá ze zobrazovacích metod zaměřená na anatomickou oblast středního a vnitřního ucha (především k vyloučení vestibulárního schwannomu).


Terapie: Většinou se s efektem podávají vasoaktivní léky (Betahistin) a případně kortikoterapie. Objektivní tinnitus u cévních malformací a tinnitus způsobený vestibulárním schwannomem se primárně léčí chirurgicky.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů