Skip to main content
 


45 Int Získané srdeční vady

 

Chlopenní vady

Vady srdečních chlopní mohou být vrozené a získané, získané jsou nicméně výrazně častější. Postiženy mohou být všechny srdeční chlopně, tj. aortální, mitrální (mezi L síní a L komorou), trikuspidální (mezi P síní a P komorou) i pulmonální, klinicky nejvýznamnější jsou nicméně projevy postižení levostranných chlopní (aortální a mitrální).

Mitrální stenóza
Je nejčastěji způsobena revmatickou horečkou, bývá dlouho asymptomatická a projevy se rozvíjí pomalu, typickým klinickým příznakem je městnání krve v plicním oběhu s progredující dušností. Dále bývá přítomné fialové zabarvení obličeje, které označujeme jako facies mitralis. Na EKG najdeme P mitrale. Je zvýšené riziko vzniku arytmií.

Mitrální insuficience
Může vzniknout v důsledku infekční endokarditidy, nebo infarktu myokaru (ruptura šlašinek). Akutní se projevuje těžkými příznaky srdečního selhání, chronická se projevuje rozvíjející se dušností.

Aortální stenóza
Aortální stenóza je nejčastější chlopenní vadou, příčinou je v drtivé většině sklerotická degenerace chlopně. Příznaky se rozvíjí pomalu a zahrnují dušnost, synkopy a stenokardie (poruchy prokrvení koronárních tepen). Při aortální stenóze jsou kontraindikovány ACE-I.

Aortální insuficience
Vzniká v důsledku infekční endokarditidy, disekce aorty, nebo dilataci odstupu aorty. Při chronické insuficienci dominuje progredující dušnost.

 

Diagnostika

Podezření na přítomnost chlopenních vad můžeme získat z anamnézy a fyzikálního vyšetření (zejména přítomnost auskultačních šelestů), přesné potvrzení chlopenní vady a určení její závažnosti umožňuje echokardiografie.

 

Terapie

Méně významné chlopenní vady se pouze sledují, případně se mohou podávat léky k terapii symptomů (např. diuretika). Závažnější chlopenní vady vyžadují invazivní zákrok. Stenózy chlopní lze řešit méně zatěžující balónkovou valvuloplastikou, spolehlivější je jejich náhrada umělou chlopní. Implantace umělé chlopně je náročnější zákrok s vyšším rizikem komplikací, mladším lidem jsou implantovány mechanické chlopně (dlouhá výdrž, nutná trvalá antikoagulace Warfarinem s INR nad 2,5), starším lidem spíše biologické chlopně (kratší výdrž, není nutná trvalá antikoagulace). Součástí přístupu k chlopenním vadám je prevence infekční endokarditidy (preventivní podávání ATB u lékařských zákroků, které mohou vést k dočasné bakteriemii).

Pozn: Speciálně u stenózy aortální chlopně lze u rizikového nemocného provést tzv. TAVI, kdy je umělá chlopeň do cílového místa zavedena endovaskulárně a bez nutnosti kardiochirurgického zákroku.


 

Aneurysma aorty

Aneurysma je výduť tepny, která postihuje všechny vrstvy její stěny. Může postihovat tepny většího i menšího rozsahu, aorta je postižená poměrně často ve své abdominální části.

Příčiny: Riziko vzniku aneurysmatu je vyšší u mužů a významně roste s věkem. Na vzniku aneurysmatu se podílí chronická hypertenze a ateroskleróza (důležitým rizikovým faktorem je kouření). Vyšší výskyt je u jedinců se závažnějšími poruchami pojivové tkáně.


Klasifikace: Aneurysmata aorty dělíme podle velikosti na malá (průměr pod 5cm) a velká (průměr nad 5 cm) a dále je rozdělujeme podle lokalizace ve vztahu k renálním tepnám na suprarenální, juxtarenální a infrarenální.


Projevy: Aneurysma mohou být asymptomatická, nebo způsobují neurčité obtíže ve smyslu tlaku břicha, trávicích potíží apod. Akutní příznaky vznikají zejména při ruptuře aneurysmatu. Jde o smrtelně nebezpečný stav, který se projeví bolestí břicha a následně rychlým rozvojem hemoragického šoku při vnitřním krvácení.


Diagnostika: Palpačně může být v místě aneurysmatu hmatná rezistence, ale zejména u obézních jedinců toto není pravidlem. Základním diagnostickým vyšetřením je ultrazvuk, který prokáže přítomnost aneurysmatu a umožní změřit jeho průměr. Přesnější zobrazení umožní CT-angiografie aorty. RTG břicha není v diagnostice příliš přesné, ale může zachytit kalcifikace ve stěně aneurysmatu.


Tarapie: Menší a nezvětšující se aneurysmata se pouze sledují, u větších a rostoucích (průměr nad 5cm, nebo zvětšení průměru o 0,5cm za 6 měsíců) lze provést endovaskulární nebo chirurgický zákrok. Endovaskulární zákroky obvykle spočívají v zavedení stentgraftu přemosťující vak aneurysmatu. Chirurgické zákroky spočívají buď v resekci vaku aneurysmatu, nebo v akutním řešení krvácení při jeho ruptuře.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů