Skip to main content
 


42 Ost Agresivní a opilý pacient

Obecně: Agresivní chování a jednání je způsobeno vystupňováním agitovanosti a psychomotorického neklidu. Podkladem mohou být prožívání náročnější životní situace s anxietou u jedince se sklonem k impulzivnímu chování. Vážnější situace mohou nastat, pokud je chování ovlivněno psychiatrickými onemocněními, nebo intoxikací (alkohol, jiné drogy).

Agresivitu můžeme rozlišit na prosté nepřátelství (antipatie), verbální agresivitu (nadávky) a brachiální agresivitu (pokus o fyzické napadení). Agrese může být především u psychiatrických pacient zaměřena vůči nim samým, pak hovoříme o autoagresi.

Pro zhodnocení situace je nutné anamnesticky určit důvod a pozadí agresivního chování - je-li to v dané chvíli ovšem vůbec možné - a vyhodnotit riziko konfrontace. I u pacienta bez verbálních agresivních projevů lze rozpoznat neverbální rizikové faktory (upřený pohled do očí, grimasy, zarudnutí, nebo zblednutí obličeje, dávání ruky v pěst, bouchání s dveřmi, podupávání nohou apod.).


Jednání s agresivním: S (potenciálně) agresivním pacientem se musí jednat opatrně a očekávat potenciální možnost brachiální agrese. Riziko konfrontace lze omezit přátelským nekonfrontačním chováním (včetně představení se a podání ruky), vyjádřením empatie, dostatečným informováním a případně umožněním alespoň telefonického kontaktu s příbuznými.

Vyšetřující by neměl být s pacientem o samotě, neměly by být přítomny předměty, které je možno použít jako zbraně. Nedoporučuje se dlouhodobý přímý oční kontakt a chování potencující pacientovu agresivitu, na druhou stranu je riskantní otočit se k pacientovi zády. Pokud produkuje bludy, není vhodné je přímo vyvracet. Cílem rozhovoru s pacientem je zjistit jeho subjektivní obtíže, pokusit se o jeho verbální zklidnění a domluvit se na zahájení terapie. Během rozhovoru se důrazně nedoporučuje narušovat osobní prostor pacienta.

Jestliže s agresivita začne stupňovat, je vhodné ukončit vyšetřování a přivolat policii. Pokud je pacient nebezpečný sobě, nebo svému okolí, může být indikována hospitalizace na psychiatrickém oddělení, přičemž kromě úvodní zklidňující medikace může být nutné použití omezovacích prostředků (kurtování, síťové lůžko, izolační místnost). Při použití těchto prostředků musí být správně vedená dokumentace a pacient musí být průběžně monitorován.


Medikace: U lehkých stavů neklidu lze podat benzodiazepiny per os, nebo intramuskulárně (Diazepam, Apaurin). U těžších stavů je možno aplikovat intramuskulárně tiapridal, nebo haloperidol. Jako prevence rozvoje deliria s agresivitou se často aplikuje melperon per os (Buronil).


Opilý pacient: Opilý pacient budící pohoršení může být za asistence policie dovezen na záchytnou stanici, před tímto postupem je nicméně velmi vhodné provedení základního biochemického vyšetření a CT vyšetření mozku k vyloučení organické patologie (zejména intrakraniálního krvácení).
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů