Skip to main content
 


39 Int Angina pectoris - stabilní a nestabilní

Angina pectoris (AP) je významnou formou ischemické choroby srdeční (ICHS). Sama AP má dvě formy – stabilní a nestabilní. Zatímco stabilní AP je typ chronické ICHS, nestabilní AP se řadí mezi akutní koronární syndromy, tj. mezi akutní formy ICHS.

Příčiny
Stabilní angina pectoris je způsobena aterosklerózou koronárních tepen, které se zužují a tím při zvýšené fyzické námaze nedokáží pokrýt kyslíkovou spotřebu myokardu. To vede k ischemii myokardu.

Nestabilní angina pectoris je dána dekompenzací stavu, kdy je aterosklerotický plát nestabilní a v oblasti zúžení vzniká trombus, který tepnu dále zúží. Nestabilní AP je velice blízká NSTEMI infarktu myokardu. Základní rozdíl mezi těmito dvěma stavy je nepřítomnost výraznější myokardiální nekrózy u nestabilní AP.


Klinické projevy
Stabilní angina pectoris se projevuje recidivujícími záchvaty bolesti na hrudi (tzv. stenokardie). Typicky je bolest retrosternální, tlaková až pálivá a může být doprovázena dušností. Charakteristickým znakem je souvislost bolesti s fyzickou zátěží, někdy s chladem a psychickým vypětím. Bolest by měla po ukončení zátěže velmi rychle vymizet, kromě toho by měla dobře reagovat na sublingválně podaný nitrát.

Nestabilní angina pectoris má v podstatě podobný charakter, ale vzniká v klidu, nebo se jedná o nově vzniklou anginu pectoris, nebo o výrazně zhoršenou podobu již existující stabilní AP (silnější bolest, delší trvání, častější výskyt, nebo vznik při menší námaze).


Diagnostika
Diagnóza stabilní anginy pectoris vychází primárně z anamnézy. Fyzikální vyšetření obvykle neukáže zásadní patologie, EKG může ukázat normální křivku nebo nespecifické ischemické změny, kardioenzymy jsou negativní. Vhodné je provedení echokardiografie k vyloučení lokalizované hypokinesy myokardu. Ze zátěžových vyšetření je možné provedení zátěžové ergometrie nebo zátěžové scintigrafie myokardu. Definitivní vyšetřovací (a zároveň potenciální terapeutickou) metodou je koronarografie.

Diagnózu nestabilní anginy pectoris opět stanovíme na základě klinických příznaků. Problém ale je, že v terénu ji prakticky nemůžeme odlišit od NSTEMI. EKG je buď normální, nebo jsou přítomny ischemické změny mimo ST elevace (negativní T vlny, deprese ST úseků). Z toho důvodu je nutný transport do nemocničního zařízení, monitorace a dovyšetření jedince. Základem diagnostiky jsou kardioenzymy. Při jejich negativitě jde o nestabilní AP, při pozitivitě jde o NSTEMI.


Terapie
U stabilní anginy pectoris máme v podstatě dvě možnosti – konzervativní a invazivní. Konzervativní terapie zahrnuje zákaz kouření, standardní medikaci ICHS (ASA, beta-blokátor, ACE-I, statin) kombinovanou s podáváním déle působícího nitrátu a s nárazovou aplikací rychle působícího nitrátu při obtížích. Možným doplňkem dlouho působících nitrátů nebo jejich náhradou jsou sloučeniny molsidomin (Corvaton) a trimetazidin (Preductal MR). Invazivní řešení spočívá v elektivním provedení SKG s PCI a případně stentingem zúžené koronární tepny. V záloze je podobně jako u IM provedení kardiochirurgického zákroku s vytvořením bypassu.

Nestabilní angina pectoris většinou vede k hospitalizaci, která by měla vyloučit akutní infarkt myokardu. Úvodní terapie se ostatně od akutního infarktu myokardu výrazně neliší. Následně se u stabilizovaného pacienta může pokračovat v konzervativní terapii, většinou se však provádí výše zmíněná SKG.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů