Skip to main content
 


35 Ost Principy psychoterapie a komunikace s pacientem

Psychoterapie jako exaktní disciplína představuje poměrně složitou skupinu terapeutických metod, kterou uplatňují specialisté (psychologové, psychiatři) s cílem terapeuticky řešit psychiatrické choroby a případně psychický doprovod somatických nemocí.

Základem psychoterapie je rozhovor s pacientem a případně různé neverbální nácvikové techniky. Psychoterapeutické sezení je časově náročnější a prakticky vždy probíhá opakovaně. Existuje řada psychoterapeutických škol, přičemž mezi nejvyužívanější patří psychoterapie kognitivně-behaviorální, která spočívá v postupném vytvoření náhledu nemocného na svou chorobu a následně umožňuje jim zaměřit se na konkrétní cíle nápravy a redukovat nezdravé zvyky myšlení.

A to by asi stačilo, tyto typy psychoterapie praktický lékař neprovádí. Rozhovor praktického lékaře s pacientem je nicméně také velmi důležitý a při správném vedení a vytvoření vztahu může sloužit mimo jiné i jako forma psychoterapie. Rozhovor a komunikace s pacientem se nedá naučit teoreticky, jde to pouze praxí. I přesto je ale dobré znát a respektovat určitá pravidla.


Udělat si čas - Zejména u prvního kontaktu je nutné udělat si na nemocného čas a nedat mu najevo, že v čekárně za ním sedí dalších 10 lidí (což často sedí).

Představit se - Jde o naprostý základ komunikace spolu s podáním ruky a alespoň krátkým očním kontaktem. Úsměv neuškodí, na druhou stranu nepřiměřená veselost může být u těžce nemocného někdy na škodu. Proto vždy všeho s mírou.

Chápat vlivy okolí na nemoc - Pacienta nemůžeme redukovat pouze na jistou formu biologického stroje, ale je dobré chápat všechny okolnosti, které pomáhají formovat i jeho zdravotní stav (rodina, práce, sociální postavení, volný čas), a proto bychom se měli na tyto okolnosti ptát. Vždy se hodí zeptat se, kde vidí pacient původ svých obtíží - často nám tak diagnóza sama spadne do klína.

Pacientovi vždy věřit - Když nám pacient sděluje své stesky, je dobré mu věřit, ač mohou stesky vypadat bizarně. Jistě, obtíže mohou být neorganické, ale pacient je nejspíše vnímá tak, jak nám říká. Stesky bychom neměli bagatelizovat. Účelové lhaní o svém aktuálním zdravotním stavu není až tak časté.

Pacienta nesoudit a jednat s ním slušně - Zpočátku to může být těžké, ale i u alkoholiků, drogově závislých, opakovaně trestně stíhaných, či psychopatických jedinců musíme vycházet z toho, že vyrůstali v určitém prostředí (alkoholizmus rodičů, nevzdělanost, neúplné rodiny apod.) a dostali do vínku to, co dostali. Položme si vždy otázku, jak bychom na jejich místě vypadali my. Podobné je to s agresivním pacientem - agresivita je často způsobena strachem, nejistotou a rozumným směřováním rozhovoru bez stupňování konfliktu ji lze otupit. Na druhou stranu není dobré agresivně útočícímu pacientovi donekonečna ustupovat, určitá opětovaná tvrdost dokáže někdy jinak lucidního agresora zklidnit také. Jako vždy - všeho s mírou. Tohle se ale dobře píše a těžko dělá. Ze selhání v komunikaci je nicméně dobré se poučit pro příště.

Diferencovat pacienty - Styl jednání musí být individuální a měl by odpovídat pohlaví a socioekonomické úrovni pacienta. S upjatou 70letou učitelkou budeme jednat jinak než se 40letým dělníkem z pily. Žertování, černý humor, případně i méně silné vulgarismy lze použít, ale musíme pacienta dobře znát.

Mluvit česky - Je extrémně důležité mluvit normálně česky bez používání cizích termínů. Odborné termíny píšeme do zpráv, ale v běžné komunikaci je nepoužíváme. A když je použijeme, měli bychom k nim hned říci jejich český smysl. Drtivá většina nemocných se na jim nejasné termíny během rozhovoru nezeptá, ale nedělá jim to dobře a narušuje to vztah lékař-pacient.

Prosazovat partnerský přístup (ale zase to nepřehánět) - S pacientem mluvíme rovnocenně a pořád dáváme najevo, že jsme na jedné lodi, a že máme společný cíl - aby se vyléčil, nebo aby mu bylo dobře. Překážky v této snaze vadí nám oběma, z úspěchů máme oba radost. Paternalismus nicméně úplně neodsuzujme, v některých případech se v omezené míře hodí také.

A teď už jen všechny výše zmíněná doporučení uplatnit v praxi, když vám přijde do ambulance těch 50-60 lidí denně...ehm.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů