Skip to main content
 


3+4+5 Dif Dušnost

Dušnost je subjektivně nepříjemně vnímaný příznak, který souvisí s nedostatečným okysličením tkání. Objektivizace dušnosti je možná zjištěním saturace kyslíku pulzní oxymetrií a-nebo vyšetření krevních plynů z arteriální krve.

Dušnost lze klasifikovat podle NYHA stupnice (určená zejména pro kardiální dušnost):
NYHA I - dušnost při abnormálně velké námaze
NYHA II – dušnost při chůzi do schodů
NYHA III – dušnost při chůzi po rovině a při běžných denních činnostech
NYHA IV – klidová dušnost

Příčiny:

1. Horní cesty dýchací – Dušnost vzniklá v horních cestách dýchacích souvisí zejména s jejich obstrukcí při alergickém (angioedém) nebo infekčním otoku tkání (např. epiglotitida), s útlakem dýchacích cest okolními tkáněmi (struma, tumory), nebo s obrnou hlasivek. V těchto případech se při dýchání objevuje charakteristický chrčivý zvuk označovaný jako stridor.

2. Dolní cesty dýchací – Plicní etiologie tvoří vcelku logicky podstatnou část příčin akutní i chronické dušnosti. Patří sem infekční stavy (akutní bronchitidy a pneumonie), astma bronchiale, chronická bronchitida a CHOPN a intersticiální plicní procesy. Z nádorů může dušnost vzniknout u rozsáhlejších tumorů plic a pleurálního mezoteliomu. Zcela speciální část problematiky dušnosti představují aspirace pevných částic a tekutin (včetně tonutí). S postižením pleurálního prostoru souvisí zejména vznik pneumothoraxu a fluidothoraxu.

3. Kardiální příčiny – Dušnost typicky doprovází akutní i chronickou kardiální insuficienci a všechny stavy, které s ní souvisí, příčinou tak může být ICHS, kardiomyopatie, myokarditidy a perikarditidy, chlopenní vady, arytmie a mnohé další.

4. Plicní embolie – Plicní embolie je typicky spojená s pocitem dušnosti, která může být akutní, nebo pozvolna se rozvíjející (sukcesivní embolie). U rozsáhlejších embolií je téměř pravidlem pokles saturace hemoglobinu kyslíkem.

5. Plicní hypertenze – Samostatným onemocněním je primární plicní hypertenze, kromě toho se plicní hypertenze může objevit u kardiálních onemocnění a jako důsledek plicní embolie.

6. Anemie – Těžší anemie, nebo i méně těžká rychle vzniklá anemie mohou vést k pocitu dušnosti, která je doprovázena dalšími příznaky anemického syndromu (bledost, únava, a vertigo).

7. Psychická etiologie – Dušnost je subjektivní pocit, a proto může vzniknout i na základě psychické rozlady. Poměrně často pocit nedostatku vzduchu doprovází panické ataky a různé fobie, při následné hyperventilaci může vzniknout hyperventilační tetanie.


Postup: Při dušnosti je hlavně o to, zda stav vyhodnotíme jako akutní, nebo chronickou dušnost. Základem je anamnéza (známá onemocnění, medikace, tíže a doba trvání dušnosti, souvislost s námahou, dušnost v horizontále apod.) a orientační fyzikální vyšetření (celkový vzhled a poloha pacienta, přítomnost cyanózy, ortopnoe, TK, TF, dechová frekvence, poslech plic a srdce fonendoskopem, případně poklep), EKG a provedení pulzní oxymetrie.

Pozn: Hypersonorní poklep nalezneme u pneumothoraxu a emfyzému, zkrácený poklep u konsolidace plicní tkáně a u výpotku.

V nemocničním zařízení lze pak provést kompletní krevní náběry (vč. vyšetření krevních plynů!) a zobrazovací metody (RTG, echokardiografie, CT, CT-angiografie), po zvládnutí akutního stavu je při podezření na chronické onemocnění plic vhodná spirometrie.


Akutní dušnost u dospělých je z výše uvedených příčin nejčastěji způsobena astma bronchiale, akutní kardiální insuficiencí, plicní embolií, aspirací a méně často pneumotoraxem.

U akutní dušnosti obvykle voláme ZZS a mezitím se pacienta snažíme udržet ve stabilizovaném stavu. Někdy je obtížné zjistit přesnou příčinu dušnosti, a proto se po zajištění žilního vstupu podává kombinace oxygenoterapie, diuretika, teofylinu, parenterálních kortikosteroidů a inhalačních beta-2-mimetik. S výhodou je aplikace opiátů ke zklidnění postiženého a snížení nároků tkání na kyslík. Při průkazu plicní embolie se podává antikoagulační terapie, nebo aktilýza. Při progredující dušnosti s hypoxií a poruchou vědomí může být indikováno zajištění dýchacích cest a řízená ventilace.


Chronická dušnost je zejména problematikou CHOPN, chronické kardiální insuficience, plicní hypertenze a intersticiálních plicních procesů.

U chronické dušnosti hledáme vyvolávající příčinu a snažíme se ji léčit (zákaz kouření, diuretika, inhalační bronchodilatancia, kortikoterapie, krevní transfuze atd). Těžké formy dušnosti s hypoxií mohou být indikací k domácí oxygenoterapii.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů