Skip to main content
 


22 Int Bezvědomí

Bezvědomí patří mezi potenciálně závažné příznaky a vyžaduje specifický přístup. Ten spočívá jednak ve stabilizaci a monitoraci pacienta, druhak v pátrání po příčině bezvědomí.

Poruchy vědomí dělíme na kvantitativní (somnolence, sopor a koma) a kvalitativní (delirium).

Hodnocení tíže bezvědomí se provádí podle reakce na pohmat a oslovení a vyjadřujeme jej pomocí stupnice GCS (3-15 bodů).

Otevření očí:
spontánní – 4 body
na oslovení – 3 body
na bolest – 2 body
neotevře –1 bod

Slovní reakce:
orientovaná – 5 body
zmatená – 4 body
nepřiměřená – 3 body
nezřetelná – 2 body
chybí –1 bod

Pohybová reakce:
cílená reakce na bolest – 6 body
necílená reakce na bolest – 5 body
spontánní – 4 body
flexe – 3 body
extenze – 2 body
bez reakce –1 bod


Příčiny bezvědomí:

Intrakraniální etiologie – Bezvědomí vzniká při těžším poškození CNS vlivem úrazu, nitrolebního přetlaku, meningoencefalitid, nebo CMP. Zcela specifickou příčinou poruchy vědomí jsou epileptické záchvaty.

Kardiovaskulární etiologie – Bezvědomí může souviset s kardiogenním šokem při srdečním selhání. Důvodem mohou být arytmie, akutní infarkt myokardu, srdeční tamponáda a rozsáhlá plicní embolie. Bezvědomí pochopitelně nastává i při selhání krevního oběhu u nekardiogenních šokových stavů.

Respirační etiologie – Bezvědomí se objevuje při pokročilé respirační insuficienci (respirační koma). Příčinou mohou být nejrůznější plicní onemocnění (pneumotorax, CHOPN, plicní fibróza a další).

Intoxikace – Intoxikace alkoholem, návykovými látkami a případně toxiny může vést k poruchám vědomí

Endokrinní a metabolické poruchy – Bezvědomí vzniká akutně při hypoglykemii i hyperglykemii, postupně se rozvíjí v rámci selhání ledvin (uremie) a jater. Bezvědomí může doprovázet poruchy metabolizmu štítné žlázy.

Fyzikální vlivy – Bezvědomí může doprovázet hypertermii, hypotermii a úrazy elektrickým proudem.

Psychogenní etiologie – Psychogenní stupor bývá doprovázen pevně zavřenýma očima. Standardní neurologické reflexy bývají bez patologie, odlišení od organických příčin bezvědomí může být nicméně v úvodu dosti obtížné.


Diagnostika a postup: U pacienta v bezvědomí je nejprve nutné hodnotit přítomnost základních životních funkcí (dýchání a puls), při jejich nepřítomnosti se zahajuje KPR. Pokud pacient dýchá, voláme ZZS, ukládáme ho do stabilizované polohy na boku, zjišťujeme anamnesticky okolnosti bezvědomí a provádíme základní vyšetření (vyhodnocení GCS, zhodnocení šíře zornic a případně reakce na osvit, přítomnost viditelných poranění apod.). Vyloučení příznaků meningeálního dráždění pomocí opozice šíje je vhodné pouze tehdy, pokud není důvod předpokládat poranění C páteře. Dle možností (obvykle až po příjezdu vozu ZZS) pak může být změřen TK, puls, tělesná teplota a saturace krve pulzním oxymetrem, glykemie orientačně glukometrem a natočen EKG záznam. V nemocničním zařízení je možné provést laboratorní vyšetření (glykemie, minerály, jaterní a renální parametry, Astrup a KO), zobrazovací metody zaměřené na CNS (CT vyšetření mozku) a případně další vyšetření (neurologické vyšetření).
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů