Skip to main content
 


15 Dif Dysfagie a odynofagie

Dysfagie (porucha polykání) je potenciálně závažný příznak, který by nás u daného pacienta měl vést k dalšímu dovyšetřování. Zvláště to platí pro situace, kdy je dysfagie doprovázena odynofagií (bolest při polykání). Od těchto dvou termínů je nutné odlišit pojem globus, což značí „knedlík v krku“ nesouvisející s polykáním.

Dysfagii dle lokalizace obtíží rozlišujeme na horní a dolní. Horní je lokalizována do oblasti hltanu a horního jícnového svěrače, dolní dysfagie zahrnuje většinu jícnu a jeho přechod do žaludku.


Příčiny:

Infekce nosohltanu – Horní dysfagie a odynofagie se typicky objevují při infekcích oblasti nosohltanu a hltanu, zcela typické je to u akutní tonsilitidy.

Poruchy motility jícnu – Jde o pestrou skupinu chorob, které souvisí s narušením peristaltiky jícnu a-nebo tonu dolního jícnového svěrače. Nejznámější chorobou této skupiny je achalazie.

Organické poruchy jícnu – Na prvním místě je nutno jmenovat těžší formy refluxní choroby a její komplikace (refluxní esofagitida, zánětlivé stenózy, vřed jícnu). Obtíže mohou být poměrně silné, ale při léčbě PPI dochází většinou k vyhojení ad integrum. Dalším možným vyvolavatelem dysfagie je Zenkerův divertikl a případně další divertikly jícnu. Nejzávažnější organickou chorobou jícnu způsobující dysfagii a odynofagii je tumor jícnu, na něj je při těchto příznacích vždy nutné myslet.

Útlak GIT zvenčí – Útlak mohou způsobit některé okolní tkáně (např. struma, osteofyty C páteře apod.) a lokálně rostoucí tumory (tumory laryngu a jiných oblastí dýchacích cest, tumory štítné žlázy apod.).

Neurologické poruchy – Poruchy polykání neurologické etiologie se týkají zejména horní orofaryngeální dysfagie. Mohou se objevit při poškození CNS po CMP, u některých forem roztroušené sklerózy, při Parkinsonově chorobě, u ALS apod. Orofaryngeální dysfagie se objevuje i u myasthenia gravis.


Postup: Důležitá je anamnéza stran přesného charakteru a lokalizace obtíží, fyzikální vyšetření by se mělo zaměřit na aspekci dutiny ústní s viditelnou částí hltanu (tonsily!) a palpaci krku včetně ŠŽ. Pacienta je nutné dovyšetřit endoskopicky (esofagoskopie) a v případě negativního nálezu i kontrastní pasáží jícnem (k vyloučení funkčních poruch). V případě obrazu orofaryngeální dysfagie je nutné ORL vyšetření a při známkách neurologického onemocnění i vyšetření neurologem. Zapomínat nesmíme na RTG C a Th páteře (osteofyty) a UZ krku (útlak GIT zvenčí). Pokud kontrastní pasáž jícnem svědčí pro poruchu motility, je nutné pacienta došetřit pomocí tzv. jícnové manometrie.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů