Skip to main content
 


115 Int Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida je chronické systémové autoimunitní, které se vyskytuje až u 1% populace. Choroba má více forem, přičemž ty těžší mohou výrazně zkrátit délku života a způsobit trvalou invaliditu.

Příčiny
Příčiny vzniku revmatoidní artritidy nejsou jasné, jde zřejmě o multifaktoriální proces daný kombinací genetické predispozice a zevních faktorů. Výrazně častěji jsou postiženy ženy. V organizmu nemocného vznikají autoprotilátky zaměřené vůči vlastním tkáním, přičemž dominuje kloubní postižení.


Projevy
Onemocnění může mít výrazný, nebo naopak plíživý nástup. Nejtypičtějším projevem je zánětlivé postižení kloubů s jejich bolestí a otoky (NIKOLIV ZARUDNUTÍM!). Postižení má většinou podobu polyartritidy. Bolest je typicky revmatická, tj. je klidová a pojena s ranní ztuhlostí, po rozcvičení má tendenci ustupovat. Onemocnění má různou tendenci k progresi. Progredující formy postupně vedou k vazivovatění a destrukci kloubů a ke vzniku jejich deformací. Kloubní štěrbiny mohou vlivem zánětu vymizet a dojde k rozvoji ankylóz.

Pozn: Zcela typické je postižení drobných kloubů ruky s výjimkou DIP!

Revmatoidní artritida má i časté extraartikulární projevy, které zahrnují uzlinový syndrom, subfebrilie, vznik revmatických uzlů v podkoží (uzly nad extenzory), anemii chronických chorob, záněty šlach, oční záněty, perikarditidy, intersticiální plicní fibrózu, osteoporózu a sekundární amyloidózu.


Diagnostika
Onemocnění je stanoveno na základě diagnostických kritérií, které zahrnují anamnestické klinické příznaky, výsledky fyzikálního vyšetření, výsledky krevních náběrů (pozitivní revmatoidní faktor, anti-CCP, CRP, FW) a pozitivní nález na zobrazovacích metodách (kostní eroze na RTG).


Terapie
Léčba revmatoidní artritidy zahrnuje nefarmakologické, farmakologické a operační metody. Základem nefarmakologické léčby je pravidelné cvičení, ideálně pod dohledem fyzioterapeuta. Cvičení pomáhá tlumit bolesti a posiluje svalový aparát kloubů, čímž pomáhá uchovat jejich funkční schopnost.

Farmakologická léčba má za cíl dosažení a udržení remise. Základem jsou NSA a tzv. DMARD léčiva (Disease Modifying Anti-Rheumatic Drugs). NSA jsou poměrně účinná u lehkých forem, tlumí zánětlivé procesy a působí analgeticky. Nevýhodou jejich pravidelného užívání je především gastrotoxicita. DMARD by měla být nasazena časně po stanovení diagnózy. Často dlouhodobě užívaným DMARD je metotrexát podávaný 1x týdně, který kombinujeme s kyselinou listovou. Dalšími účinnými sloučeninami této skupiny je leflunomid, sulfasalazin, azathioprin a cyklosporin A.

Kortikosteroidy mají své místo v terapii, spíše však v úvodní indukci remise, protože dlouhodobější užívání vede k vážným vedlejším účinkům (Cushingův syndrom, osteoporóza).

U těžkých forem revmatoidní artritidy může být indikována biologická léčba (anti-TNF a anti-IL-6 protilátky).

Chirurgická léčba se zaměřuje na implantaci endoprotéz, které mají vrátit do normy anatomické poměry a zajistit funkci postižených kloubů.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů