Skip to main content
 


109+121 Ost Očkování

Očkování znamená aplikaci antigenu do těla dotyčného jedince, přičemž tento antigen představují neživé, nebo oslabené mikroorganizmy, nebo jejich části. Kontakt s antigenem přiměje organizmu vytvořit si proti cílovému škodlivému mikroorganizmu protilátky a specifickou imunitní reakci, která v budoucnu při kontaktu s daným mikroorganizmem rozvoji onemocnění. Očkování je tedy aktivní imunizací (pasivní imunizace znamená aplikaci protilátky, která nemocného dočasně ochrání, ale neumožní vznik dlouhodobé imunity).

Pozn: Tento text by měl odpovídat situaci v roce 2018.

 

I. Druhy vakcín

1. Živé vakcíny – vakcíny TBC, MMR, dětská obrna, žlutá zimnice, rotavirové
2. Inaktivované (usmrcené) vakcíny – vakcína proti klíšťové encefalitidě a proti HAV
3. Toxoidy – vakcína proti tetanu a záškrtu
4. Subjednotkové – vakcína proti chřipce
5. Polysacharidové – vakcína proti hemofilům, pneumokokům a meningokokům
6. Rekombinantní – vakcína proti HBV a HPV

Minimální odstup mezi aplikací různých očkovacích látek (různé zdroje tvrdí různé věci, proto jsem se výslovně ptal na epidemiologii a řekli mi toto:)
živá živá vakcína – ideálně 4 týdny, nejsou-li podány zároveň
živá neživá – ideálně 4 týdny, nejsou-li podány zároveň
neživá - živá ideálně 2 týdny, nejsou-li podány zároveň
neživá neživá – ideálně 2 týdny, nejsou-li podány zároveň
TBC jakákoliv jiná vakcína – minimálně 2 měsíce

Při kombinaci více vakcín ve stejný den platí, že je nesmíme vzájemně smísit do jedné stříkačky, a musíme je aplikovat do různých míst.

Při skladování vakcín je většinou nutné dodržet tzv. chladový řetězec a vakcíny skladovat v chladničce mezi 2-8°C. V žádném případě nesmí dojít ani ke krátkodobému zmrznutí vakcíny.

 

II. Typy očkování


1. Očkování pravidelná – Do této skupiny patří zejména povinný a bezplatný očkovací program v dětství a dospívání, který spočívá v aplikaci konkrétních vakcín po dosažení určitého věku dle daného harmonogramu. V dospělosti lze za pravidelné očkování považovat především očkování proti tetanu, dále pak očkování některých skupin obyvatel proti chřipce, proti pneumokokovým nákazám a proti HBV.

2. Očkování na vlastní žádost – Tato skupina představuje vakcíny, jejichž aplikace je dobrovolná. Na druhou stranu je nutné za tyto vakcíny zaplatit. Patří sem například očkování proti HPV viru (proti rakovině děložního čípku), proti klíšťové encefalitidě apod. Do této skupiny spadá i očkování u cestovatelů do zahraničí.

3. Očkování zvláštní – Zvláštní očkování je bezplatně aplikováno osobám, které mají vyšší riziko nákazy určitými chorobami. Nejznámější zvláštní očkování je očkování proti hepatitidě typu B u zdravotnických pracovníků, očkování proti chřipce u personálu pracujícího se seniory a očkování proti vzteklině u pracovníků v laboratořích s virulentními vzorky viru vztekliny.

4. Mimořádné očkování – Mimořádné očkování se provádí za výjimečných okolností, kdy hrozí akutní riziko vzniku určité epidemie. Příkladem je očkování proti spalničkám u některých zdravotníků v roce 2018.

5. Očkování po úrazech a poraněních – Obvykle jde o očkování proti tetanu, při poranění zvířetem se dle okolností zvažuje antirabická vakcína.

Očkování hrazená ze zdravotního pojištění:
a) pravidelná očkování
b) očkování proti chřipce u osob na 65 let, u vážnějších kardiovaskul. chorob, u vážnějších chorob dých. ústrojí a ledvin, po transplantacích kmenových buněk, u diabetu a u institucionalizovaných pacientů (domovy pro seniory, lůžková zařízení dlouhodobé péče)
c) očkování proti HPV mezi 13-14. rokem u obou pohlaví
d) očkování proti hemofilovi typu b, pneumokokům a meningokokům u asplenických jedinců, po transplantaci kmenových buněk a u vážných imunodeficitů
e) očkování proti pneumokokovi u občanů nad 65 let

 

III. Očkování – indikace

1. plošná očkování – očkuje se plošně celá populace
2. specifická očkování – očkují se pouze určité skupiny obyvatel
a) zdravotní – např. astma, CHOPN, kardiální nemoci, CKD (očkování proti chřipce, očkování proti pneumokokovi, proti HBV aj.)
b) profesionální – např. pracovníci ve zdravotnictví (proti HBV)
c) behaviorální – osoby s rizikovým chováním (proti HBV)
d) geografické – např. cestovatelé do exotických zemí

 

IV. Reakce po očkování

Reakce po očkování lze rozlišit na lokální a celkové, dále na očekávané a neočekávané a pak samozřejmě na lehké a těžké.

Lokální reakce zahrnují zarudnutí, bolest, otok a svědění v místě aplikace. Obvykle vznikají krátce po aplikaci a relativně rychle vymizí. Vážné lokální reakce zahrnují vznik kožních abscesů.

Celkové lehké reakce zahrnují únavu, subfebrilie, bolesti hlavy a někdy i lymfadenomegalii. U živých vakcín se objevují za cca 7 dnů, u inaktivovaných za cca 2 dny po aplikaci. Mezi těžké reakce patří zejména akutní anafylaktický šok, který je vzácný, ale nikdy jej nelze vyloučit. Z toho důvodu by měl být pacient 30 minut po aplikaci sledován a pracoviště provádějící očkování by mělo být vybaveno záchrannou medikací (zejména adrenalin).

Vzniklé neočekávané, nebo očekávané těžké reakce musí být hlášeny elektronicky a písemně poštou na SUKL na oddělení farmakovigilance.

Při anafylaktické reakci je nutné volat ZZS a pacienta zaléčit. Lékem volby je adrenalin, aplikace může být i.v. nebo i.m., s výhodou je aplikace EpiPenu. U klasického balení odpovídá 1 ml roztoku 1 mg adrenalinu. Toto množství naředíme 1:10 a ideálně podáváme 3ml i.v. á 1 min do zlepšení stavu. Druhým lékem volby jsou kortikosteroidy, ty však mají slabší účinek. Pro akutní stav je nejvhodnější dexamethazon a metylprednisolon. Při známkách bronchospasmu je ideální rychle působící beta-2-mimetikum (Ventolin). Výhodou po zajištění periferní žíly je zahájení volumexpanze krystaloidy a současná oxygenoterapie.

 

V. Kontraindikace očkování

Mezi obecně platné kontraindikace patří akutní horečnaté onemocnění a vážná reakce po předchozí aplikaci vakcíny včetně alergických projevů. Pro většinu živých vakcín je kontraindikací imunosuprese, imunodeficity a těhotenství. Další konkrétní kontraindikace se liší podle konkrétní vakcíny.

 

VI. Očkování a gravidita

Očkování prakticky všemi vakcínami je možné, nicméně se nedoporučuje očkování živými vakcínami (MMR, živá vakcína proti varicelle). Očkování proti chřipce se doporučuje, očkování proti tetanu je možné a rozhodně by mělo být provedeno při poranění. Očkování proti HBV je možné. Relativně kontraindikováno je očkování proti viru klíšťové encefalitidě, pneumokokovi a HAV, v těchto případech je nutno zvážit potenciální přínos.

 

VII. Očkování imunokompromitovaných

U vážnější poruchy imunity je vhodné domluvit se se specialisty. Očkování neživými vakcínami v zásadě nevadí, je nicméně riziko při aplikaci živých vakcín. Jde-li o imunosupresivní terapii, je nejvhodnější zahájit aplikaci 1 měsíc před začátkem léčby. Doporučuje se očkování proti chřipce, hemofilovi, pneumokokovi, meningokokovi a pertussi.
 


VIII. Očkování v dětském věku

Jde o plošné očkování proti 9 chorobám. Rozpis očkování najdete na obrázku níže. Cílové choroby jsou: záškrt, tetanus, černý kašel – DTP, Haemophillus influenzae typ b (HIB), virová hepatitida B (HBV), přenosná obrna (IPV), spalničky, příušnice a zarděnky (MMR).

Ockovaci kalendar 2018

Hexacima
Jde o vakcínu používanou od 01/2018 u donošených dětí, používá schéma 2+1 (2 dávky v 1. roce života se zahájením po 9. týdnu od narození a třetí dávka mezi 11-13. měsícem). Vakcína je určena proti di,te,pe, Hib, polio a HBV.

Přeočkování proti záškrtu, tetanu a pertussi (Adacel) se provede očkovací látkou proti těmto infekcím s acelulární pertusovou složkou mezi 5-6. rokem dítěte.

Přeočkování proti záškrtu, tetanu a pertussis s acelulární pertusovou složkou spolu s aplikací čtvrté dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně (DiTePe + IPV – Boostrix Polio) se provede mezi 10-11. rokem dítěte.

Priorix
Jde o živou vakcínu proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. První dávka se podává mezi 13-18. měsícem, druhá dávka mezi 5-6. rokem.

BCG vakcinace
Plošně se neprovádí, pouze u určitých indikací (TBC v blízké rodině, pobyt dítěte nebo někoho z blízké rodiny ve státě s vyšší incidencí TBC), při indikaci se hlásí na kalmetizační středisko.

 

IX. Jednotlivé běžně užívané vakcíny v dospělosti


Kdy zvažovat indikaci očkování?
Při preventivních prohlídkách v oboru PL pro dospělé (1x za 2 roky)
Prohlídky těhotných žen
Při kontrolních prohlídkách chronicky nemocných pacientů
Před zahájením chemo/radioterapie pro nádorové onemocnění – ideálně 1 měsíc před
Při zařazení do transplant. programu (krvetvorné buňky, orgány) – ideálně 1 měsíc před
Před zahájením imunosupresivní terapie
Před zahájením biologické léčby (biologická léčba není KI inaktivovaných vakcín)

1. Očkování proti tetanu
V dětství je součástí kombinovaných vakcín, v dospělosti se první přeočkování doporučuje tetanovým anatoxinem (např. Tetavax, Vacteta) mezi 25-30. rokem života a pak v intervalu 15 let do 60 let věku a následně á 10 let. Uplyne-li interval nad 15 let (10 let u lidí nad 65 let), je vhodné zvážit očkování 3 dávkami (0,6-10 týdnů, 6-10 měsíců).

Po poranění:
do 5 let od posledního očkování: nepřeočkovávat
5-10 let od posledního očkování: 1 dávka TAT
nad 10 let od posledního očkování: aplikace imunoglobulinu + 3 dávky TAT

Zvážení 3 dávek:
Po uplynutí 15(10) let od posledního očkování závisí na hladině protilátek IgG, které je třeba nabrat. Pacientovi tak podáme 1x TAT a do 1 měsíce nabereme IgG proti tetanotoxinu. Při hodnotě pod 0,1 UI/ml je doporučeno doočkování 2. a 3. dávky dle standard. schématu (0,6-10 týdnů, 6-10 měsíců)

2. Očkování proti chřipce
Provádí se každoročně, hrazeno z pojištění je u jedinců nad 65 let, u nemocných s diabetem, onemocněním srdce a ledvin, imunosuprimovaných a hospitalizovaných v zařízeních lůžkové péče a domovech pro seniory. Vakcíny jsou subjednotkové (např. Influvac) a štěpené (např. Vaxigrip). Nově existují tetravalentní vakcíny proti více chřipkovým kmenům (Influvac Tetra, Vaxigrip Tetra). Očkuje se 1x i.m. do deltového svalu, ideálně na podzim před začátkem epidemie. Účinek platí max. 1 rok.

3. Očkování proti pneumokokovým infekcím
V dospělosti se aplikuje vakcína Prevenar 13, aplikace je 1x i.m., přeočkování je po 5 letech. Z veřejného pojištění je očkování hrazeno pro jedince nad 65 let a imunosuprimované (splenektomie).

4. Očkování proti HAV
Pro dospělé existují dvě základní vakcíny – izolovaná vakcína proti HAV (Havrix) a proti HBV + HAV (Twinrix). Havrix se podává v jedné dávce,druhou lze podat do 5 let. Twinrix se podává ve schématu 0, 1 a 6 měsíců.

5. Očkování proti HBV
Pro dospělé existují dvě základní vakcíny – izolovaná vakcína proti HBV (Engerix B) a proti HBV + HAV (Twinrix). Engerix se podává zejména u pacientů s CKD před zahájením dialyzačního programu. Běžné aplikační schéma je 0, 1 a 6 měsíců. Zrychlené schéma je 0, 1., 2. měsíc a čtvrtá dávka za 12 měsíců po první dávce.

6. Očkování proti klíšťové meningoencefalitidě
Provádí se na žádost daného jedince, jde o inaktivované vakcíny, aplikace i.m. do ramene, nejčastěji se používá FSME Immun, méně často Encepur.

FSME-IMMUN 0,5ml
- aplikace - standard. schéma: 1 dávka, 2. dávka za 1-3 měsíce, 3. dávka za 5-12 měsíců
- aplikace - zrychl. schéma: (0, 14. den a 3. dávka za 5-12 měsíců)

přeočkování: první za 3 roky, pak a) á 5 let do 60 let věku b) á 3 roky nad 60 let věku

7. Očkování proti varicelle
V dospělosti je doporučené, používá se živá vakcína Varilirix (dvě dávky, 0-1 měsíc), indikováno je u lidí, kteří neprodělali plané neštovice. Vakcína se hradí a je drahá, proto je před její aplikací ke zvážení nabrat IgG proti varicelle.

8. Očkování proti pertussi
V dospělosti je doporučené alespoň 1x, není ale hrazené. Ideální je u žen před otěhotněním nebo krátce po porodu. Ideálně lze společně se záškrtem a tetanem (Boostrix). Přeočkování Boostrixem se doporučuje á 10 let.

9. Očkování proti meningokokovým infekcím
Existuje 13 typů bakterie Neisseria meningitidis, proti 5 nejrozšířenějším typům byly vyvinuty účinné vakcíny (A, B, C, W, Y). U nás je nejrozšířenější typ B, následuje C. Mimo dětí a mladých lidí má očkování proti meningokokovým onemocněním velký význam také pro osoby cestující do oblastí s výskytem meningokokových infekcí. Ze ZP je hrazené očkování proti pneumokokům + meningokokům + HiB + chřipce u pacientů se zaniklou funkcí sleziny, po transplantaci kmenových buněk + se závažnými imunodeficity či u pacientů po prodělané pneumokokové a meningokokové infekci. Existují 2 základní typy vakcín – proti B (Bexsero, Trumemba) a proti A,C,W,Y (Menveo, Nimenrix).

10. Očkování proti příušnicím a spalničkám
Není k dispozici izolovaná vakcína, proto je nutné očkování MMR vakcínou užívanou u dětí (Priorix). V roce 2018 jde zejména o problematiku zdravotníků na exponovaných pracovištích, kteří by mohli přijít do kontaktu se spalničkami.

11. Očkování proti HPV
K dispozici jsou 2 základní vakcíny – Cervarix (HPV 16,18) a Gardasil (HPV 16,18,6,11). Hrazena je levnější varianta pro chlapce i dívky mezi 13-14. rokem. Očkování se provádí ve 2 dávkách i.m.

 

X. Cestovatelské vakcíny


Žlutá zimnice (Stamaril)
Žlutá zimnice je nebezpečné virové krvácivé horečnaté onemocnění, které způsobuje rozsáhlé epidemie a četná úmrtí zejména v oblastech Afriky a Jižní Ameriky. Očkování proti žluté zimnici je podle mezinárodních zdravotnických předpisů jediným povinným očkováním do zemí, jejichž seznam každoročně vydává Světová zdravotnická organizace (WHO). Očkuje se 1x intramuskulárně minimálně 10 dnů před potenciálním kontaktem s patogenem. Jde o živou vakcínu!

Břišní tyfus (Typhim)
Jde o polysacharidovou vakcínu, imunita trvá 3 roky.

Cholera (Dukoral)
Jde o inaktivovanou vakcínu. Vakcína je ve formě nápoje, pije se ve dvou dávkách, mezi dávkami má být interval minimálně 1 týden. Ochrana je až na 2 roky.

Japonská encefalitida (Ixiaro)
Jde o inaktivovanou vakcínu. Očkování je vhodné pro cestovatele, kteří se budou zdržovat ve venkovských oblastech, zejména během a po období dešťů. Očkování je možné od 2 měsíců věku. Dvě dávky vakcíny poskytují ochranu až na 2 roky.
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů