Skip to main content
 


100 Int Diabetes mellitus - terapie

Diabetes mellitus je označení pro skupinu chronických onemocnění, která jsou spojeny s absolutním nebo relativním nedostatkem inzulinu vedoucím k hyperglykémii.

Diagnóza diabetu by měla vždy, když je to možné, měla vést k nasazení léčby v podobě režimových opatření + farmakoterapie. Cílem je zajištění normoglykemie. Kvalitu kompenzace hodnotíme především podle hladin glykovaného hemoglobinu (HbA1c).

HbA1c pod 45 mmol/mol – vynikající kompenzace
HbA1c v rozmezí 45-53 mmol/mol – uspokojivá kompenzace
HbA1c nad 53 mmol/mol – neuspokojivá kompenzace

 

1. Režimová opatření

Důležitá je zdravá výživa, prevence obezity (při nadváze redukce hmotnosti o cca 10%) a dostatek pohybu. Nedoporučuje se příjem jednoduchých sacharidů (slazené nápoje, čokoláda, jiné sladkosti), cukry by měly být přijímány v podobě polysacharidů (např. pečivo). Stejně tak se nedoporučuje vyšší příjem nasycených tuků. Stran pohybu se doporučuje minimálně 30 minut fyzické aktivity denně (chůze).
 


2. Perorální antidiabetika

Jsou základem léčby diabetu 2. typu. Nejzákladnější terapeutickou sloučeninou této skupiny je stále metformin.

a) Biguanidy – Používá se metformin. Jde o nejpředepisovanější PAD a je-li to možné, terapie diabetu 2. typu by jím měla být zahájena. Úvodem se podává 1x denně večer o síle 500mg, může se dále navyšovat, většinou na 2000 mg denně. Nejčastějším nežádoucím účinkem je průjem, jeho riziko klesá při použití XR formy s pomalým uvolňováním. Základní kontraindikací je renální insuficience a těžší kardipulmonální insuficience. Nejzávažnější komplikací je vznik laktátové acidózy. Metformin nezpůsobuje hypoglykémii.

GFR (ml/s): 0,75-1 – max. denní dávka metforminu je 2000 mg
GFR (ml/s): 0,50-0,75 – max. denní dávka metforminu je 1000 mg
GFR (ml/s): pod 0,50 – metformin je zcela kontraindikován

b) Preparáty sulfonylurey – Patří mezi ně např. glimepirid, gliklazid, glipizid a gliquidon. Dají se kombinovat s metforminem, velkou nevýhodou je riziko hypoglykémie. Při glykémiích nad 15 mmol/l ztrácí efekt. Při renální insuficienci se nepoužívají s výjimkou gliquidonu (Glurenorm).

c) Antidiabetika s inkretinovým efektem – Patří sem analoga GLP-1 a pak inhibitory DPP-4 neboli gliptiny. Zvyšují sekreci beta-buněk pankreatu, snižují chuť k jídlu a snižují sekreci glukagonu, nemají hypoglykemizující efekt.

d) Glifloziny – Patří sem např. empagliflozin a kanagliflozin. Jedná se o revoluční skupinu léků zvyšujících vylučování glukózy do moče. Lze je kombinovat prakticky se všemi antdiabetiky i s inzulinem. Mají potvrzené výrazné snížení kardiovaskulárního rizika.

e) Inhibitory alfa- glukosidázy – Patří sem akarbóza, snižuje štěpení disacharidů ve střevě, užívá se 3x denně, efekt je omezený.

f) Glinidy – Jsou to nesulfonylureová sekretagoga, podávají se 3x denně a je od nich poslední dobou určitý odklon.

 

3. Inzuliny

Inzuliny tvoří základ terapie u těch forem diabetu, které jsou způsobeny absolutním nedostatkem inzulinu (DM 1. typu, LADA), ale lze je použít i při částečně zachované inzulinové produkci (např. DM 2. typu) jako alternativa po selhání PAD, nebo v kombinaci s PAD.

Stran původu dělíme dnešní inzuliny na humánní a na tzv. analoga. Stran délky působení rozdělujeme inzuliny na velmi krátce (2-4 hodiny), krátce (3-6 hodin), dlouze (12-22 hodin) a velmi dlouze (nad 24 hodin) působící inzuliny.

Inzuliny se rozlišují na krátce působící, středně dlouho působící a dlouho působící (bazální). Terapie je individuální - v kombinaci s PAD se často podává jen bazální inzulin 1x denně, jinak je velmi populární tzv. intenzifikovaný režim (3x denně rychlý inzulin + 1x denně bazální inzulin). Další specifickou možností je použití tzv. mixovaných inzulinů (krátce + dlouze působící), obvykle 2x denně.

Pozn: U akutních stavů s hyperglykemií lze inzuliny podávat intravenózně bolusově i kontinuálně.

 

4. Terapie přidružených onemocnění

V rámci diabetu se soustřeďujeme především na terapii hypertenze a dyslipidémie.

V rámci hypertenze se snažíme zajistit TK pod 130/80, lékem první volby jsou inhibitory RAAS systému – ACE-inhibitory, nebo inhibitory AT-1 receptoru (sartany) – a blokátory kalciových kanálů.

Dyslipidémie se léčí klasicky pomocí statinů, fibrátů, případně ezetimibu. Cílová hodnota celkového cholesterolu je pod 4,5 mmol, LDL pod 2,5 mmol/l (pod 1,8 mmol/l u velmi rizikových pacientů) a TAG pod 1,7 mmol/l.

 

Přehled základních antidiabetik (2017)

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů